„Pane Cibichu, děkujeme ti za skvělé pivo, které se ve Velkém Březně vaří.“

Taková byla při zasněženém sobotním dopoledni úvodní slova Zdeňka Šťastného ze Sdružení přátel piva při vzpomínkovém kladení chmelového věnce u Cibichova hrobu ve Valtířově.

Na akci s názvem V březnu na Březňáka i přes sněhovou vánici dorazilo čtyřicet milovníků piva. Kupříkladu Karel Mihalovič, který při následné „koštovačce“ v pivovarské hospůdce do sebe sázel jedno pivo za druhým. „Jezdím sem každý rok,“ směje se.

Akce se koná již šestým rokem. Návštěvníci si mohli pochutnat na klobásách a jitrničkách, posléze si s místním sládkem Michalem Roučem projít útroby velkobřezenského pivovaru.

„U nás se vyrobí 180 tisíc hektolitrů piva ročně,“ říká Rouč. Když míjíme studnu, z jejíž vody se Březňák vyrábí, sládek si zavzpomíná: „Když byly v roce 2002 povodně, museli jsme vodu dovážet.“ Velká voda tehdy zaplavila sklepy, ale jinak neměla velké následky.

Šťastný vysvětloval důvod konání podobných akcí. „Jde o přátelskou vazbu, kterou máme k Březňáku. Ten si dokázal zachovat osobitost a chuť, což je ta nejdůležitější věc,“ zmiňuje pivařský odborník s tím, že by byl nerad, kdyby se z Březňáka stalo další europivo.

Prohlídka pivovaru kopírovala průběh výroby piva. Na jejím konci jsme se logicky ocitli ve sklepení, kde se ochutnával výsledek – tentokrát „čtrnáctka“. „To je lahoda,“ pochvalovali si na konci všichni návštěvníci.

Co byl zač?

Victor Cibich se narodil 11. prosince 1856 v Hustopečích u Brna . Celý život byl zřejmě drážním úředníkem, díky čemuž se často stěhoval. Ve Velkém Březně se Cibichovi trvale usadili 12. března 1891. Bydleli v prostorném bytě v budově nádraží, kde dělal přednostu stanice.

O jeho oblíbenosti svědčí, že když ve svých 59 letech zemřel, na hřbitov se s ním přišli rozloučit členové hraběcí rodiny Chotků.

Tvář Victora Cibicha hledí z etikety velkobřezenského piva už přes 100 let. Poprvé se na ní objevila v roce 1906. Po roce 1945 byla zapomenuta. Logo s panem Cibichem obnovil velkobřezenský pivovar v roce 1990.