Válka. Okupace. Nastal čas odměnit ty, kdo se podíleli na rozbití Československa. Nastal čas odměnit za věrnost vlastizrádce Hanse Krebse.

Esesmana a vládního prezidenta sudetské župy Třetí říše. Ale také bývalého poslance parlamentu Československé republiky.

Ač se původně narodil v Jihlavě, své nejvýznačnější roky strávil právě v Ústí nad Labem.

Sem přišel v roce 1920 a zde za zásluhy na rozbití republiky získal Krebs pověření k výkonu vládního prezidenta v Ústí nad Labem 18. listopadu 1938.

Jak uvádějí autoři dějin města Ústí, po skončení 1. světové války organizoval sudetskou Německou nacionálně socialistickou dělnickou stranu (DNSAP) v Čechách. „Již tehdy byl v blízkém kontaktu s Adolfem Hitlerem,“ píší o něm.

Politicky se ovšem angažoval v německém nacionálním hnutí od mládí. V roce 1911 se stal jednatelem Deutsche Arbeiterpartei ve Vídni. Ačkoliv býval nacistickým fanatikem, nelze mu ovšem upřít jistou osobní odvahu.

Po vypuknutí první světové války dobrovolně bojoval v jižních Tyrolích. Dostal několik vyznamenání s hodností poručíka.

Do Ústí přišel v roce 1920. Stal se tu poslancem parlamentu, ale při Volkssportprocesu roku 1933 ho zbavili poslanecké imunity a uvěznili na Pankráci. Uprchl do Německa, kde po čase obdržel hodnost SS – Brigadeführera.

Jako nacistický vládní prezident se podílel na tvrdé perzekuci odpůrců nacistického režimu. Po válce jej za válečné zločiny v Praze odsoudili k trestu smrti. Trest byl vykonán 15. února 1947.

Dnes je známý málokomu. Na internetu najdete spíše jeho dva jmenovce. Německého generála, co spáchal sebevraždu v Hitlerově bunkru na samém závěru války a také vědce, držitele Nobelovy ceny z roku 1953 za lékařství.

Pro Ústečany jakoby nikdy nežil. „To jméno mi nic neříká,“ odpovídali většinou stejně, jako Vladimír Hübner. Hans Krebs tím skončil jednou pro vždy na smetišti dějin.