Masové demonstrace. Otevřená kritika vládnoucí strany. Pod mocnými lidmi režimu se hroutí židle. Ve své kanceláři na krajském výboru v Ústí seděl jeden z nich. Václav Šípek.

DALŠÍ ZE SERIÁLU
ŽILI V ÚSTÍ
NAJDETE ZDE

Ten stále nemohl zapomenout, jak několikatisícový dav oblehl budovu KV a požadoval ozvučení Mírového náměstí.

Krátce před půl desátou 27. listopadu 1989 se rozhodl. Nechal povolat z Palivového kombinátu Antonína Zápotockého jednotku Lidových milicí v plné zbroji. Měla hlídat krajský výbor KSČ před účastníky generální stávky. Jenže lidé to pochopili jinak.

Petr Berounský, ústecký fotograf, byl tehdy v centru dění.

„Snaha potlačit demonstrace střelbou do lidí nás tehdy neskutečně pobouřila. Tenkrát jsme všichni stáli na tribuně a dívali se na krajský výbor KSČ. Ze střechy nás pozorovala spousta lidí dalekohledy. Říkali jsme si, že jestli to do nás milice pustí, tak to bude obrovský masakr.“

Jednotka Lidových milicí Šípkův rozkaz neuposlechla. „Navíc zaslala stížnost generálnímu tajemníku Karlu Urbánkovi na ústřední výbor KSČ na postup vedení krajského výboru KSČ s žádostí o jeho okamžité odvolání,“ píše ústecký archivář Vladimír Kaiser v Dějinách města Ústí.

Šípkův rozkaz pak přispěl ke zrušení Lidových milicí. Šípkovi ho přepsal na čisto tehdejší redaktor Rudého Práva Karel Rouč.

„On ho vlastně jenom podepsal. Dřív pracoval v novinách. Jako komunista byl takový partajní demokrat. V něčem byl proreformní, ale komunista. Zůstal jím dodnes. Svůj vlastní stín nepřekročíte,“ vzpomínal Rouč.

Jistá událost z každodenního života vystihuje jeho charakter z doby, kdy už jej zkorumpovala moc. Novinářka Dagmar Cestrová v tehdejším Průboji dostala náhodně za úkol zkrátit Šípkův projev, aby se vešel na jednu stranu.

„Nechala jsem tam to, co mi přišlo zajímavé. Šípek si mě nechal zavolat na výbor a řval na mě, že jsem vyhodila to, co tam podle jeho názoru mělo zůstat. Potom mi řekl, že mě také může nechat vyhodit.“