Podívejte se na tragická místa
Ústí nad Labem /ŽILI V ÚSTÍ/ - Jak se vyháněli Němci z Ústí? „Trvalo to dvacet minut. Je mi jich líto,“ říká Bedřich Brabec.
František Roček
Diskutovat (20) 17.5.2010 15:35
Bedřich Brabec v uniformě Afrikakorpsu na snímku z května 1945 se dívá na návštěvníky výstavy Tragická místa paměti v ústeckém kostel svatého Vojtěcha. Bylo mu tehdy osmnáct. Dnes je Bedřichu Brabcovi o 65 let víc a na svou fotografii si přišel zavzpomínat.
„Tři měsíce jsem byl pomocným policistou. Služebna, ke které jsem byl přidělen, byla na Masarykově ulici na rohu s ulicí Rudé armády, dnes Beethovenovou,“ vzpomíná Ústečan.
Výstavou Tragická místa paměti vyvrcholil stejnojmenný projekt, kterého se v minulém roce a půl účastnilo více než 80 studentů čtyř gymnázií Ústeckého kraje.
Studenti zkoumali konkrétní tragédie, ke kterým došlo v jejich městech v letech 1938 –1945. Zabývali se vyhnáním Čechů z obsazených Sudet, oběťmi nacistického teroru i oběťmi nuceného vysídlování Němců po válce.
Vzpomínka policisty
Bývalý gymnazista Bedřich Brabec jako pomocný policista byl také u neoficiálních odsunů Němců z Ústí do Německa v červenci 1945. Tehdy chodili ve dvojicích – policista a voják, a oznamovali Němcům na Klíši, že mají dvacet minut na to, aby si vzali dvacet kilo věcí osobní potřeby a budou vystěhováni.
„Bylo to skutečné vyhnání, protože co ti chudáci si měli během tak krátké chvíle vzít? Je mi jich líto, protože se nerozlišovalo, kdo skutečně nacistům pomáhal. Museli potom jít na stadion, odtud ve skupinách zhruba o velikosti roty (kolem 150 osob, pozn. redakce) šli pěšky na Všebořice, Telnici, Adolfov … A byli v Německu. Tam na ně nebyli vůbec připraveni, neměli je kam dát,“ vzpomíná Brabec.
Se vzpomínkami pamětníka kontrastují fotografie, které se dochovaly v muzeu města s rozjásanými davy Němců na náměstí a v ulicích v době, kdy je Hitler v roce 1938 zachránil ze spárů Československa.
Tyto dva póly pohledu jsou dvěma stranami jedné mince. Téměř všeobecná spokojenost Němců s přičleněním Ústí k Říši a téměř všeobecný odsun Němců do zničené Říše v letech 1945 až 1947.
Studentský pohled
Výstava v chrámu svatého Vojtěcha v Ústí je vyváženým kaleidoskopem utrpení. Vzpomínání na útěk Čechů v roce 1938, na živoření a umírání židů a vězňů a na pochody smrti v předvečer konce války, je doplněno i vzpomínáním na poválečné masakry Němců, například v Postoloprtech, a jejich odsun.
Do práce se studenti pustili pod záštitou ústecké kulturní a vzdělávací společnosti Collegium Bohemikum a sdružení Antikomplex.
„Smyslem společného vzdělávacího projektu bylo, aby se studenti pokusili tzv. velké dějiny z let 1938–1945 najít přímo ve svém městě, na místech, kolem kterých každý den procházejí a důvěrně je znají. Díky tomu mohou dějinám porozumět jako živému procesu, který se jich týká,“ uvedl koordinátor projektu Ondřej Matějka ze sdružení Antikomplex.
Středoškoláci čtyř gymnázií (z Ústí - Gymnázium dr. Václava Šmejkala ) studovali archivní dokumenty, mluvili s pamětníky, a především hledali konkrétní, leckdy zapomenutá místa dramatických událostí v místech svého bydliště.
Na osmnácti obrazových a textových panelech návštěvníci vidí pohled mladých autorů a autorek na události dějinné etapy, která zásadním způsobem změnila tvář celého regionu.
-7°C
-4°C
