Z neznámých osudů válečných a poválečných tramvají v Ústí

Jisté je, že dle dochovaných údajů se celý průběh války nepodepsal na stavu tramvajových tratí a vozů tak, jako dvojí spojenecké bombardování v druhé polovině dubna 1945.

Bombardováním došlo ke zničení tramvajových tratí v oblasti jižního centra a především na vaňovské trati podél řeky Labe.

Protože bylo málo dopravních prostředků, po válce se ústecké tramvaje podílely na odvozu sutin z rozbombardovaného středu města. Omezený provoz tramvají začal počátkem června 1945.

Velmi zajímavý byl spor mezi městem Chabařovice a městem Ústí nad Labem o uhelný mour. Spor vznikl kvůli tomu, že z uhelných dolů se po červencovém obnovení provozu elektrické dráhy z Chabařovic do středu města Ústí začalo v nákladních vagóncích vozit chabařovické hnědé uhlí.

Dovoz uhlí do Ústí se neobešel bez odpadávání uhelného mouru po cestě, což vedení Chabařovic neslo značně nelibě. Proto se v zápisech z jednání městských úředníků a zastupitelů v Chabařovicích uvádělo: „Místopředseda Klas dává návrh, aby městské elektrické podniky byly vyzvány, resp. požádány, aby pro MNV (ústecký – pozn.) daly dva roční lístky pro elektrickou dráhu zdarma k dispozici, neboť následkem převážení uhlí se zdejší silnice, a tím celé město, zaneřádí tak, že naši metaři musí jen proto zametat celý den silnici. V případě, že by nechtěli přání vyhověti, jest jim podat účet za náhradu,“ je uvedeno v zápisu rady MNV v Chabařovicích ze dne 25. ledna 1946.

Spor o tramvaje s uhlím se stal nekonečným příběhem. Ústecký dopravní podnik udělal na chabařovické dlouhý nos, ale tamní radnice se nedala. Opět padl návrh na jednání pléna MNV v Chabařovicích 26. července 1946. Tehdy se opět jednalo o tom, aby kvůli znečišťování města tramvajemi vozícími uhlí byly požádány městské podniky o úhradu nákladů. Již jednou byla sice žádost odmítnuta, ale měla být podána znovu. Na jednání rady MNV 7. srpna 1946 byla částka specifikována na 5000 korun.

Jenže rada MNV musela přijmout 16. září téhož roku hořkou informaci, že ústecký MNV poslal chabařovický MNV s žádostí k čertu.

Chabařovický úřad se ale odvolá k ONV, stálo v zápisu z jednání „s poukazem na neplatnost smluv z doby okupace.“ Čili, pokud byla ještě z dřívější doby nějaká smlouva o volném převozu uhlí tramvajovými vozy, po válce to neplatí. Čili uděláš nepořádek, budeš za to platit.

Jak spor o uhelný mour na chabařovických silnicích skončil, se ze zápisů nedozvíme, ale asi vyšuměl do ztracena. Každodenních problémů bylo tolik, že taková drobnost asi pro okresní ouřady byla jen nepodstatnou sousedskou lapálií.