ČTĚTE TAKÉ:
Děti se mohou těšit na září

Kolaudace začíná v osm hodin ráno. Když dobíhám před kulturní dům, jehož bloky C a D nový DDM tvoří, stojí zde menší dav lidí.

Další překvapení. Nikdy bych neřekl, že je ke kolaudaci veřejné budovy tohle potřeba.

„Jsou tu zástupci hasičů, z hygieny, magistrátu, samosprávy, zhotovitele, svazu postižených, bezpečnosti práce, a mnozí další,“ vysvětluje mi později Michal Livora, který je se stavebními plány v rukou k dispozici pro kolaudující.

Skupiny se ujímá Miroslav Rubáček z odboru investic. Po instruktáži nás odvádí do nejvyššího patra. Zde se kromě kluboven nachází i galerie, odkud je vidět do opravdu hodně prostorného tanečního sálu. Ty jsou zde dva.

Také prosvětlený ateliér pro výtvarníky. Jak mi vysvětluje Ivo Zika, vedoucí ústeckého odboru investic, jsou všechny místnosti kompletně přestavěné a oba bloky se z hlediska jejich využití změnily. Informovali jsme zde

„Přizpůsobily se potřebám dětských zájmových kroužků. Zároveň projekt musel počítat se splněním všech hygienických, případně bezpečnostních norem,“ dodává Zíka.

Prohlídka pokračuje skrze jednotlivé klubovny, opět prostorné a prosvětlené, až do přízemí. Krátce se zastavujeme u výtahu, jenž má sloužit především tělesně postiženým.

Zastavujeme se v budoucí keramické dílně. Jan Eichler, ředitel DDM, nás upozorňuje na odkalovací nádrž. „Zbytky hlíny ve vodě ucpávají odpady. Takže se to nalije sem, tady se hlína usadí a voda pak může bez rizika do odpadu,“ pokračuje a zároveň poukazuje na průduchy pro tři pece.

Zlatým hřebem je moderní divadelní sál. Jeden ze skupiny stavebníků popisuje, jaká tu původně byla skládka. „Válely se tu třeba bedny starých válečných filtrů. Dole ten prostor koncipovali jako kryt.“

Na konci prohlídky musím souhlasit s Janem Řeřichou, náměstkem primátora, že projekt je ojedinělý v celé zemi. „Řekl bych, že pro děti se snad v celé zemi za posledních dvacet let něco tak velkého nenaplánovalo.“