Demoliční mánii padly za oběť celé bloky historických domů
Ústí nad Labem /ZANIKLÉ ÚSTÍ/ – Jak se dá během krátké chvilky vymazat z mapy celá ulice? Demoličním odstřelem. Jeden takový, do té doby nejrozsáhlejší v Československu, se odehrál v osmdesátých letech.
Janni Vorlíček
3×foto Diskutovat (16) 30.8.2010 14:33
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Ohlušující exploze pak 23. února 1980 udělala definitivní tečku za malou Paříží nad Labem, jak bylo kdysi Ústí nad Labem přezdíváno.
Hrdí komunisté
„Ze světa zmizela celá fronta historické zástavby na Masarykově ulici. Na hlavní ústecké třídě padlo v jeden okamžik 19 domů.
Ústí nad Labem se tím zapsalo do dějin největším odstřelem v Československu,“ popsal to ústecký historik Martin Krsek. Vedení města se prý tehdy k tomuto smutnému nej hrdě hlásilo. „Tímto rekordem bohužel nesmyslná asanace historického jádra města, a nejen toho, zdaleka nekončila.“
Obrovský stavební ruch severočeské metropoli vysloužil několik charakteristických přezdívek. Samozřejmě v duchu komunistické propagandy 70. let minulého století. Například Město betonu a oceli, nebo Město stavbařů.
Bagry vs. dynamit
Bourání se v Ústí stalo běžným jevem. Nejdříve bagry a ručně, to ale trvalo dlouho a obtěžovalo okolí. Pak nastoupil dynamit a další trhaviny. První obětí řízeného výbuchu se v roce 1976 stala klasicistní budova soudu na Mírovém náměstí. Demolice pak trvaly až do roku 1988.
„Demolice historické zástavby městského centra pokračovaly obrovským tempem. 13. února 1982 byly zbořeny objekty Labory a Nábytku v ulici U Trati. 6. března 1982 byl proveden odstřel bývalého Dopravního podniku a Domu služeb v Revoluční ulici. 22. března 1985 byla demolována budova obvodního oddělení veřejné bezpečnosti ve Velké Hradební ulici.
Téhož roku, 10. října 1985, byla odstraněna budova rozvodu tepla na Špitálském náměstí,“ popisuje to Věra Hladíková v Dějinách města Ústí.
Na Střekově u soudu dodnes zůstaly tři obrovské proluky. „Já to nepochopím. Tenkrát jsem tam dostal dekret na čerstvě opravený byt, jenže on už nestál! To bylo neskutečné,“ vzpomínal na to Ústečan Kamil Jakš. „Snad se to už nikdy nevrátí.“





















