Za zásluhy vyhozen z politiky

Má zásluhu o stavbu první železnice u nás. Organizoval modernizaci infrastruktury. Díky němu začala česká města zavádět kanalizaci, charitativní budovy, nemocnice, zasloužil se o prosperitu země. Lze o něm říci, že byl velkým mužem. Jmenoval se hrabě Karel Chotek a žil ve Velkém Březně.

Všude, kde vykonával moc jménem panovníka, po sobě zanechal hluboké stopy. „Kariéru zahájil jako gubernátor na Istrii a poté v Tyrolsku. Už tam se projevil coby pokrokový člověk a zůstal po něm například nový vodovod, maják, pravidelná paroplavba mezi Terstem a Benátkami, vysoká škola či ústav pro chudé a pěstování brambor,“ píše o něm ústecký historik Martin Krsek v knize Ústecká nej.

Nemá cenu snad ani zmiňovat, že se zasloužil o obrovský rozvoj do té doby zanedbané a provinční Prahy, kterou změnil v živé a významné město. Pro Ústečana je mnohem zajímavější, že pro svou rodinu i sebe v roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej přestavěl dle vídeňského stavitele Foerstera.

Za zásluhy jej nakonec císař František Josef I. dekoroval nejvyšším vyznamenáním říše, Řádem Zlatého rouna. Přesto se ale císařské moci občas vzepřel, když to považoval za moudré. Třeba omezením cenzury. Nejednou ale se svým osvícenstvím narazil, až si znepřátelil vlivné osoby monarchie a byl nucen na svou funkci rezignovat.

O jeho důsledné loajalitě habsburskému domu sice nelze pochybovat, František Palacký jej ale vždy považoval za věrného českého vlastence. Když se hrabě Chotek stal v roce 1826 nejvyšším zástupcem císaře v Čechách, tedy zemským purkrabím, učil se česky právě u profesora Palackého.

„Chotek byl horlivým a přesvědčeným zastáncem českého národního obrození,“ uvádí Miloš Musil, kastelán velkobřezenského zámku. „Což bylo mezi jinými rakouskými vysokými úředníky něco naprosto neobvyklého.“

Zajímavostí je, že právě on se minimálně zasloužil o popularizaci oněch klasických novoročních „péefek,“ protože nestíhal navštěvovat o Novém roce stále více známých.

Jeho neteří byla Žofie Chotková, manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Oba podlehli výstřelům atentátníka Gavrilo Principa v Sarajevu. Jeho výstřely se pak staly záminkou pro rozpoutání 1. světové války a v důsledku nakonec způsobily rozpad Rakouska–Uherska.