Podle síly mrazu se namazaly lyže ještě doma odpovídajícím voskem a stejně tak zvolilo oblečení. Do batohu čaj, kus chleba, po Vánocích obyčejně čokoládu.

Dnes už ani není zapotřebí brát svačinu či nějaké pití. Míst, kde se dá v Jizerkách něco sníst či dát si grog, je dostatek.

Nacpané autobusy a nedostatkové zboží

Horší to bylo s autobusy, dřív se totiž muselo chodit až na nádraží, protože doufat, že bude místo na Tržním nebo na Žižkově, bylo zcela naivní.

Lyže se donedávna dávaly do košů, a protože běžek bylo málo, často se s nimi majitel v Bedřichově už neshledal. Vosky byly k dostání velice omezeně, ale v sousedním Německu jich byl dostatek, stejně jako lyží a hlavně dětských, které se ještě ani v osmdesátých letech na našem trhu neobjevovaly.

Nebylo to valné ani s oblečením, jezdilo se v turistickém a se spodním prádlem, při větru a nízké teplotě často očekávaly lyžaře omrzlé uši a naprosto zmrzlé ruce, protože solidní rukavice byly podpultové či načerno dovezené…

Stopy se prošlapávaly, a kdo přijel brzo ráno, brodil celou cestu. Pozdější běžkaři už brázdili stopy v pohodě, byla to raná doba běhání. Běžci se zdravili, uctivě vyhýbali a byla vzácnost potkávat větší houfy třeba na Hřebínku nebo Knajpě či Kristiánově nebo u Čihadel.

Kdo jel na Smědavu, určitě zde konzumoval polévku a fajnšmekři si pochutnávali na zmrzlinovém poháru, což je oblíbená specialita i dnes.

Do hor přijíždělo minimálně lyžařů z vnitrozemí, natož z ciziny, proto nebylo ani zapotřebí vydávat nějaké mapy či prospekty, nikdy jsme nic takového nepotřebovali.

Autobus do Liberce jel až z Janova, kde se také dalo posedět v hospodě a chutně poobědvat. Některé chaty byly spíše takové soukromé, jen pro odborářské rekreanty nebo podnikové klienty. O nějakých atraktivitách nebylo ani ponětí. Upravovaly se jen stopy v bedřichovském areálu, kam byl přístup pro veřejnost pod pokutou zakázán.

Éra Jizerské padesátky postupně umožnila upravovat stopy i pro amatéry a rekreanty. Masový závod lákal do stopy tisíce nadšenců i profesionálních sportovců.

Padesátka byla společenskou záležitostí a celé party se na to připravovaly i za peníze firem. Výjimkou nebyla speciální soustředění na Jizerce nebo několikadenní zájezdy pro lyžaře. Liberec a Jablonec hostily tisíce účastníků a do stopy vyrážely na tisíce lyžařů. To byly tenkrát časy…

ANTONÍN KRÁL