Z Ústí do Prahy dorazil základní kámen pro Národní divadlo. Psal se tehdy rok 1968. Město jej dodalo jaksi dodatečně, jejlikož v 19. století tu převládal německý národnostní živel a tomu stavba české Zlaté kapličky přišla tak nějak nezajímavá, přinejmenším.

Autorem onoho moderního základního kamene z 20. století byl Emil Solařík.

„Autor základního kamene Národního divadla Emil Solařík se narodil v Rožnově pod Radhoštěm v rodině malíře keramiky,“ rozepisuje se o Solaříkovi Helena Borská ve své knížečce Naše město, jeho primátoři a význačné osobnosti.

„Absolvoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a Školu umění ve Zlíně. Jeho spolužákem byl známý karlovarský sochař Karel Kuneš. Jako 21. ročník byl totálně nasazen,“ pokračuje Borská s tím, že tu Solařík těžce onemocněl srdeční chorobou a následky tohoto onemocnění jej pak pronásledovaly po celý život.

Příchod do Ústí

Do Ústí přišel v roce 1947 za manželkou. Studia mohl dokončil až po válce, rok po únorovém komunistickém puči na Vysoké škole umělecko průmyslové u profesora Karla Dvořáka.

V Ústí stál u zrodu severočeské pobočky Svazu výtvarných umělců. Několik let se věnoval výtvarnému kroužku dětí v Domě kultury. Z jeho větších prací se zachovala socha rudoarmějce před lovosickým zámkem a v ústeckých Městských sadech.

K památníku rudoarmějců v tehdejších Stalinových sadech s ostatky sovětských vojínů se ovšem váže jedna komicky ironická zajímavost.

Emil Solařík
Narozen 27. října 1921 v Rožnově pod Radhoštěm v rodině malíře keramiky
Absolvoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a Školu umění ve Zlíně
Za války byl totálně nasazen, onemocněl
Studia dokončil roku 1949 na UMPRUM
Do Ústí přišel v roce 1947 za manželkou
Zakládající člen severočeské pobočky Svazu výtvarných umělců
Zemřel 24. května 1970 v Ústí nad Labem

Odhalen byl veřejnosti slavnostně u příležitosti 10. výročí osvobození Rudou armádou. Stalo se to 9. května 1955. Málokdo z přihlížejících a kdo ví, jestli vůbec někdo tehdy věděl, že 3,8 metru vysoké soše rudoarmějce stál modelem jistý Petr S.

„Pocházel ze smíšeného manželství a jeho otec padl v řadách wehrmachtu u Stalingradu,“ dozvídáme se o něm z internetových Dějin města Ústí nad Labem od Věry Hladíkové a Vladimíra Kaisera.

„Základ pomníku tvoří hrobka, přikrytá žulovou deskou z liberecké žuly, která je zdobena pěticípou hvězdou. Po jeho stranách jsou reliéfy s náměty boj Rudé armády a vítání Rudé armády,“ dodávají autoři v textu.

Celkový návrh jinak vypracoval architekt František Tůma, sochařské dílo tvořil kolektiv ústeckých sochařů Solařík, Josef Vanča, Václav Kyselka a Jiří Bradáček.

Choroba pokračuje

Solařík se samozřejmě věnoval i dalším dílům. Občas pracoval i se svým bratrem, Karlem Solaříkem, také sochařem. Jeho válečná choroba ho ovšem nenechala na pokoji.

Nakonec ho donutila věnovat se drobnějším plastikám, linorytům, odznakům, čestným uznáním a plakátům. Tvořil i šperky a pastely. Zemřel v roce 1970.