Stavba Masarykových zdymadel na Labi trvala celých třináct let

Už před sto lety

„Masarykovo zdymadlo pod hradem Střekov představovalo největší a nejmodernější vodní dílo v předválečném Československu. Svou mohutností odráželo hospodářskou vyspělost první republiky,“ popisuje to ústecký historik Martin Krsek v knize Šedesát ústeckých nej.

První plány na přehrazení největší české řeky vznikly už na konci 19. století. Počítaly s vybudováním řady jezů z Mělníka až po Ústí. Vyžadoval si to rozmach lodní dopravy, aby lodě mohly plout i v době sucha. První světová válka realizaci projektu přerušila.

Později dostala přednost modernější koncepce. „Přední čeští inženýři pro Ústí vyprojektovali mohutný jez plně nahrazující původně plánované dva vodní stupně,“ pokračuje Krsek. „Vylepšením byla i vodní elektrárna o takovém výkonu, který by tehdy s rezervou pokryl spotřebu tramvajové dopravy v celé Praze.“

Nejsilnější elektrárna

Vodní elektrárna u Masarykových zdymadel úspěšně slouží dodnes a podle svého současného provozovatele, společnosti ČEZ, každý rok ve výrobě elektřiny trhá rekordy. Ze všech vodních elektráren společnosti je ta na Střekově největším výrobcem elektřiny.

„Vodní elektrárna Střekov v Ústí nad Labem vyrobila za loňský rok rekordních 97 323 890 kWh ekologicky čisté elektřiny, kterou by mohla celoročně zásobovat téměř padesát tisíc domácností,“ podepřela to čísly Soňa Holingerová, mluvčí společnosti.

I němý film

Stavba začínala roku 1923 a úplného dokončení se dočkala až roku 1935. Dělníci na stavbě používali parní bagry a úzkorozchodnou železnici s parními lokomotivami. Při stavbě tu pracovalo naráz na 500 dělníků, jelikož nejvíce práce se stále provádělo ještě ručně. Kvůli přípravě základů jezu museli dokonce svést řeku do provizorního koryta. Proud vody tu v úzkém profilu byl tak silný, že i nejmodernější parníky plující na Prahu jej překonávaly jen hodně ztěžka.

Stavba trvala třináct let a filmaři o ní dokonce natočili němý dokumentární film. Po dokončení hladina Labe vystoupala o sedm metrů. Maximální rozdíl hladin může vystoupat na skoro deset metrů.

Díky zdymadlu zmizel dosavadní nejhorší plavební úsek na řece, střekovské peřeje. Místo nich vzniklo Vaňovské jezero, na němž je možné se věnovat vodním sportům.

Remcaví Ústečané

Řeka je také bezpečnější než bývala. „Lijáky a jarní tání způsobovaly velké povodně, kdy vzedmuté vody zasahovaly až do centra města. Naopak při déletrvajícím suchu pak bylo možno Labe bez problémů přebrodit či přejít suchou nohou,“ připomíná stav před stavbou zdymadel František Cvrk v Dějinách města Ústí.

Nebyli by ale Ústečané Ústečany, kdyby nezačali remcat. Vadilo jim, že moderní titánská stavba narušila romantické panoráma labského údolí se zříceninou střekovského hradu.

O deset let později mohli mít ono panoráma nazpět. To když ustupující německá vojska v květnu 1945 zdymadla podminovala a chtěla vyhodit do povětří.

Nebýt českých a německých antifašistů, mohli mít ústečtí remcalové své romantické panoráma pod hradem Střekov zpět.