ŽILI V ÚSTÍ: Biskup, co sloužil v mlékárně

„Hlavní důraz kladu na to milovat a být milován,“ říkával Karel Otčenášek. Biskup z Hradce Králové, který pro své přesvědčení strávil dlouhá léta v komunistických kriminálech a mohl pracovat jako kněz jen na Ústecku.

Na začátku padesátých let jej totiž bez vědomí režimu vysvětili na biskupa královéhradeckého. Pomsta na sebe nedala dlouho čekat. O čtyři roky později. Až do roku 1962 jej nejprve internovali v Želivě a později prošel věznicemi Mírov, Leopoldov a Valdice. Prožil tu dlouhých 13 let.

Na svobodu se přitom Karel Otčenášek, kterého odsoudili za podvracení republiky, špionáž a velezradu, mohl dostat již dříve, kdyby se veřejně zřekl papeže a odsoudil politiku Vatikánu. „Odmítl jsem, takže jsem od rozzuřeného velitele vězení koupil před shromážděním papalášů facku jako dům,“ vzpomínal později.

Ani po propuštění na amnestii se ještě nějaký čas nemohl věnovat práci se svými souvěrci. Místo toho strávil tři roky jako dělník v mlékárně v Opočně.
Do duchovní služby se vrátil až po intervenci Vatikánu. Spravovat ale směl jen farnost v Trmicích u Ústí nad Labem a tady, s krátkou přestávkou, prožil celé období normalizace.

Lidé, kteří jej tu poznali, na něj vzpomínají s láskou a později jej jmenovali čestným občanem Trmic. „Po návratu do Hradce sem jezdil poměrně často, byl tu při osamostatnění Trmic,“ vzpomínal na něj třeba Oto Neubauer, bývalý starosta města. „Mám na něj hrozně milé vzpomínky, byl opravdu skvělá osobnost, smířená s osudem, ale nenechal se tím zlomit.“

Úřady mu neumožnily jet na 2. vatikánský koncil, přestože dostal tři pozvání a ještě v listopadu 1989 se nemohl zúčastnit svatořečení Anežky České v Římě. Býval osobním přítelem papeže Jana Pavla II. a mimo jiné také v létě 2007 vysvětil novou poštovnu na Sněžce. Biskupský úřad vykonával do roku 1998, kdy jej nahradil Dominik Duka a Jan Pavel II. jej ve stejný rok jmenoval osobním arcibiskupem.