Holeček: Nechci dál přehlížet předraženým zakázkám

Je pro vás ještě modrá dobrá?
Samozřejmě. Modrá barva je perfektní. Pokud tím míříte na mé setrvávání v ODS, tak v tuto chvíli říkám, že dvaceti procenty věřím v obrodu ústecké ODS.

Říká se, že jste taková černá/bílá (jak se to vezme) ovce občanských demokratů. Proč jste vlastně vstoupil do této strany?
Když jsem pobýval v Německu, byla mi blízká CDU, po návratu před šesti lety jsem hledal podobně profilovanou stranu a našel jsem ji v ODS.

Cítíte od svých spolustraníků nevoli, nebo podporu?
Já jsem v Ústí založil frakci, která by se měla profilovat jako demokratičtější část ODS, ta, která by chtěla změny, nechce koalici s oranžovými a nechce přehlížet předražené zakázky. Podporu máme, od někoho oficiálně, od někoho neoficiálně. V mnoha případech je to otázka osobní statečnosti. Nechceme rozbíjet stranu, chceme jen ukázat směr, kudy by to mohlo jít jinak a lépe.

A půjde to?
Věřím z těch dvaceti procent.

Jak se vám jeví ústecká ODS v rámci celé republiky?
Kdekoliv mluvím o našem regionu, slyším hlášku: „Vy jste z Ústí? To je přeci ten svérázný region.“ Já to chápu tak, že Ústecko slouží jako pokusná laboratoř, když to klapne tady, použijí se osvědčené metody i jinde.

Prý jste tak kritický ke své straně, protože vás nedala na kandidátku do komunálních voleb. Co vy na to?
To je velmi často citovaný důvod, který musím uvést na pravou míru. Na jednom sněmu ODS, který mi přišel hodně nedemokratický, jsem si vzal slovo a zkusil jsem zajetý pořádek narušit. Už jen to bylo velké vzrušení. Zkusil jsem rozhýbat demokratickou debatu. Dodnes mi je předsouváno, že jsem si řekl o deváté místo na kandidátce.

Proč zrovna o deváté?
Jen tak mě to v tu chvíli napadlo. Ovšem v tu dobu už bylo podle průzkumu jasné, že ODS nebude mít v centru Ústí více jak šest křesel. To znamená, že těm, kteří říkají, že jsem zhrzený, vždy odpovídám otázkou: „Proč jsem si tehdy neřekl alespoň o šesté místo?“ Prostě jsem chtěl jen rozhýbat strnulý sněm a vykolejit zažité zvedače rukou. Nepovedlo se to. Ale ta zhrzenost u mě opravdu není. Jen srovnávám ODS před šesti lety, kdy jsem do ní vstupoval, a dnes. Je v tom diametrální rozdíl.

Tehdy to bylo lepší?
Hlavně v tom místním sdružení bylo méně lidí, mohli jsme se scházet ve dvou set lidech a dívat se do tváří. Dnes tam je dvojnásobek lidí.

To jste asi úspěšná strana…
Také si myslím (smích). Řada sympatizantů z mé frakce raději na ty sněmy ani nechodí.

Jednou jste v online rozhovoru v Deníku řekl, že s některými jmény nechcete být ani na jedné kandidátce. Se kterými konkrétně jste měl na mysli?
V tuto chvíli bych nechtěl být na kandidátce s panem bakalářem a inženýrem Janem Řeřichou.

Proč?
Nevěřím lidem, kteří kradou myšlenky.

Máte naopak někoho z ODS rád? S kým si tam rozumíte?
Dobře si rozumím s řadovými členy. Z těch známějších jmen chválím za schopnost fundované diskuse například pány Krause, Tvrdíka a Turka. Nesmírně si ale vážím pedagogů, se kterými působím ve školské komisi.

Chci žít se skvělou manželkou a dětičkami ve městě, za které se nebudu muset stydět. To jste jednou řekl. Stydíte se za Ústí?
Prošel jsem si s Ústím komplikovaný vztah. Já pocházím z Mostu, a proto mi Ústí hned přišlo lepší – vyhovuje mi počtem obyvatel, rozlohou, infrastrukturou. Ovšem stydím se za to, jak je zde nakládáno s unijními dotacemi. Zapnu média a všechny krimi zprávy jsou z Ústecka. Přesto jsem tu rád.

Jaké to je, podle vašich slov, „mít lumpárnu denně před očima“? Myslím tím zrekonstruované Městské sady?
Hned se mi zvedne tlak, bydlím totiž hned naproti a koukám na park z okna. Jeho rekonstrukce byla nehorázná věc, neumím si představit, že někde jinde by se takováto práce zadala firmě bez delší diskuze s občany, nechápu, že nebyla do celé věci vtažena místní univerzita, zvláště fakulta užitého umění a designu. Pokud se na to získala tak vysoká dotace, mohl být park aspoň oplocen, mohli tam být dva zaměstnanci na plný úvazek a udržovali by ho. Bojím se tam dávat děti na klouzačky, které končí v cyklostezce a mají hrůzné schůdky. Jako rodič tam hodně trnu. Ty „umělecké“ kašny po půl milionu za kus nechci ani komentovat.

Vy jste podal v případě rekonstrukce sadů na policii trestní oznámení na neznámého pachatele. Jaká je situace kolem parku nyní?
Myslím si, že se to hraje do ztracena a na nic se nepřijde. Spíše to bylo od nás šťouchnutí. Kdyby někdo řekl, že to stálo 30 milionů místo 80, tak to beru.

Jaké další projekty vám přijdou v Ústí předražené, nebo nějak podivně provedené? A které naopak jsou podle vás v „richtiku“?
Co mohu já posoudit laickým okem, tak si nedovedu vysvětlit, proč sektorové centrum bourala firma za 80 milionů, když jiná to nabízela za polovic. Krajská zdravotní je kapitola sama pro sebe – to je „megašvajneraj“. Neumím se smířit s tím, že lanovka na Větruši by stála asi třetinu toho, co lanovka na Sněžku. Je toho hodně. A atrium se zvoničkou, co nezvoní? To je výsměch.

Myslíte si, že se Ústí zlepšilo za poslední roky?
Jsem zde od roku 1994 a mnoho věcí se zlepšilo. Hlavně kvalita ovzduší a vody. Ovšem jako historik nejsem velký fanoušek nových staveb v centru města. Možná zlepšují infrastrukturu ve městě, ale mně se nelíbí.

Co říkáte na nového primátora Víta Mandíka z ČSSD?
Přijde mi jako neviditelný. Asi to je moudrý muž, který hraje divnou hru, a asi ani nemá ze své pozice radost. Nevěřím, že šéf realitní firmy by se ze dne na den stal kovaným sociálním demokratem. Podle mne to byl muž vybraný k vytvoření koalice s ODS, které já nefandím.

Pracujete jako vedoucí Centra celoživotního vzdělávání při ústecké univerzitě. Ovšem dočetl jsem se, že také někdy učíte němčinu v Moskvě. Jaké to je učit Rusy jazyk jejich historicky velkých nepřátel?
Ano, pracuji s nadšením na UJEPu a vidím v tom své poslání. A Rusové? Je pravda, že mají zakořeněno, co Němec, to nepřítel. Ale dnes toto klišé padá a je tam boom a hlad po němčině. Já jsem vystudoval na univerzitě kromě dějepisu a němčiny nakonec i obchodní ruštinu. Když fakulta hledala někoho, kdo by měl na starosti kontakt se spřátelenou univerzitou v Moskvě, tak jsem se přihlásil a jednou ročně tam létám. A vždy si tam zkusím výuku němčiny na místní právnické fakultě.

Tam jste začal být i fanoušek fotbalového Spartaku Moskva?
To je zajímavá historka. Vždy mi dají v Moskvě na univerzitě program a já si ho zkouším upravit. Jeden večer jsem měl v programu cirkus, ale „trápení zvířat“ mne neláká, a naopak jsem si našel, že ten večer hraje doma Spartak v Lužnikách. Tam má ale fotbal špatný zvuk, hodně se to na něm pere. Nakonec jsem tam šel na klidnější tribunu a udělal jsem dobře. Když jsem viděl ty běsnící fanoušky, tak kam se hrabou ultras Ostravy a Sparty.

Jací jsou ústečtí Romové?
To je složité, nejproblémovější jsou ti, kteří přišli až v poslední době.

Ptám se vás na to, protože vy pro ně děláte dva projekty. O co jde?
Jeden z projektů se jmenuje Pokračuj a druhý Otevři dveře. Tyto projekty jsou zaměřené na školáky, aby měli větší šanci dostat se na střední školu a dál na vysokou. Vzdělání je jedinou cestou pro Romy jak vybřednout z kruhu. Co pozoruji v Trmicích a částečně v Předlicích, tak je takový jedinec i neskutečným příkladem pro ostatní.

Příklady táhnou. Řekněte nám nějaký.
Například Ruda Kora z Trmic měl nyní v deváté třídě skoro samé jedničky. O něm ještě uslyšíme. Mojí malou prohrou bylo, že nešel na gymnázium, ale na místní strojní průmyslovku. Hlavně aby se nám nezkazil.

Jsou Romové ústeckým problémem?
Určitě. Ústí si nese pečeť typického industriálního města s větší koncentrací Romů. Naposledy jsem četl studii, že se vlastně nejedná o romský problém, ale o sociální problém, a že Romové jsou jen jinak barevní Češi, kteří mají sociální problémy.

Vy jste nějaký čas žil v Německu. Kdy to bylo?
V roce 1997 až 98 v Hockenheimu, kde se jezdí závody Formule 1. Hned vedle v Brühlu bydlela tenistka Steffi Grafová, my jsme jim dodávali maso. Vždy jsem snil, aby mi otevřela ona, ale vždy mi otevřel domovník.

Co jste tam vlastně dělal?
Byl jsem tam jako au-pair, hlídal jsem dvě děti. Ale bylo to na prasečí farmě se čtyřmi stovkami kusů dobytka, tak jsem pomáhal i s prací.

Tam musely asi dobře chutnat řízky, že?
Přibral jsem tam sedmnáct kilo a dodneška jsem to neshodil.

Proč jste se nechal pokřtít právě v Německu?
S křesťanstvím jsem koketoval již na gymnáziu. Když jsem odjel na rok do Německa, tak tam to ve mně dozrálo. Šel jsem do evangelického kostela a na první bohoslužbě byla hlavním tématem Česká republika. Zrovna v té době zde byly povodně. To mě dostalo. Na konci bohoslužby za mnou přišel farář a hned jsme se domluvili na křtu.

To je to F ve vašem jméně?
Ano, to je to F jako Franz, protože jsem velkým obdivovatelem spisovatele Franze Kafky.

Holeček: Manželka je nejlepší

Doslova slovní válku vede Radim F. Holeček na Facebooku s administrátory stránky Ústí nad Labem a také mluvčí města Ivanou Solničkovou. Holeček je vášnivým diskutérem i na webových stránkách Ústeckého deníku. Jako jeden z mála se neschovává za přezdívku.

„Nejdříve jsem odolával dlouho mobilu, dneska mám dva. To stejné u Facebooku, všichni už ho kolem mě měli a já byl ten poslední. Ale dnes ho využívám neustále,“ smál se Holeček.

Rozhovor k autorizaci jsem mu posílal na dovolenou. „Příroda se zbláznila - tři velké koše hřibů! Kde jsem? Udělejte na mapě trojúhelník Dobříš-Příbram-Sedlčany a bodněte přesně doprostřed,“ dozvíte se aktuálně z jeho facebookové stránky.

Když jsme skončili spolu rozhovor, u dveří se zarazil a řekl: „Ještě tam musíme někam dostat manželku.“ Prý jen díky ní dostudoval a ona je jeho velká opora. „Také mi manželka povolila maximálně jedno trestní oznámení – to k Městským sadům. Já jich mám dalších deset připravených v šuplíku, tak uvidíme, jestli se na ně dostane,“ dodal.

Holeček se narodil před pětatřiceti lety v Mostě, vysokou školu studoval v Ústí a pak se rozhodoval, kam zamíří. „Rozhodla minuta a s manželkou jsme mohli skončit v Karlových Varech. Nakonec jeden telefonát způsobil, že jsem tady v Ústí.“

Vaším velkým koníčkem je i muzika a kultura. Pořádáte i známý studentský hudební festival Papučpárty. Jak se mu vede?
V roce 2002 proběhla první Papučpárty, bylo to v tělocvičně na kolejích a chodilo se tam v papučích, proto také ten název. V tělocvičně je nový povrch a od té doby se různě stěhujeme. Nejvíce přišlo na Mňágu a Žďorp, asi 1100 lidí. V roce 2006 jsem Papučpárty ukončil, v roce 2009 jsme to se studenty znovu rozjeli. Nyní je akce v rámci workshopu pod záštitou pana rektora a starají se o ni studenti jazykově-hudebního kurzu, který vedu. Další bude 1. listopadu, Dušičková Papučpárty – v rámci oslav 20. výročí vzniku ústecké univerzity.

Jste vášnivý diskutér na internetu, hlavně na sociální síti Facebook. Čím vám tak internet učaroval?
Facebook je nejmodernější, velmi rychlý způsob komunikace. Líbí se mi na něm, že jde skloubit i s prací – Centrum celoživotního vzdělávání svou FB stránku má. Jsem taková povaha, která se musí ke všemu, co ho štve, vyjádřit. Ale jako jeden z mála jsem tam vždy podepsaný a neschovávám se za žádné přezdívky. Tak jako komunisty položily satelity, tak dnešní korupčníky položí Facebook. Jsem o tom přesvědčen, rychlost předání informace je tam neskutečná. Už se nevyplatí dělat nějakou levárnu, protože ta bude rychle vyfocená a daná na internet.

Jak to podle vás s korupcí v Ústí tedy nakonec dopadne?
Jsou dvě cesty. Přestane se to dělat anebo cena té korupce tak naroste, že to ten systém finančně rozloží zevnitř.