FOTOGALERIE: Jedenáct pašíků ze Zubrnic čekalo na poutníky

Potom přišla sobota 26. listopadu a pro veřejnost začaly nefalšované tradiční zabijačkové hody. Ráno bylo podmračené, zima ještě neštípala do uší, ale byla vlezlá jako daně. V Zubnicích bylo ticho. Bylo to nezvyklé, protože zabíjačka minulý rok znamenala, že Zubnice praskaly ve švech. Letos byl u skanzenu klid. Nikdo nepřijel?

U brány skanzenu jsme byli vyvedeni z omylu. Byla jedenáctá hodina dopolední a na zubrnickou zabíjačku za necelé dvě hodiny od otevření brány skanzenu, přišlo již přes sto lidí. Vstoupili jsme do skanzenu a mezi staveními bylo živo.

Z kotle, kde se vařilo maso, stoupala pára. Návštěvníků bylo sice vidět málo, ale to proto, že lidé se uvnitř objektů skanzenu, včetně školy a hospod. Vždyť byl čas zabíjačky.

Byla dvanáctá hodina a do skanzenu přišlo již tři sta lidí a další přicházeli. „Mysleli jsme, že již od rána se objeví daleko více lidí, ale od minulého roku, kdy zde bylo o zabíjačce doslova narváno, si z toho vzali na jiných místech příklad a letos máme o tomto víkendu konkurenci,“ uvedl ředitel zubrnického skanzenu František Ledvinka.

Dalším problémem bylo uzavření zubrnické historické dráhy kvůli výluce na trati. Neboť příjezd jednoho motoráčku znamenal příchod nejméně dvou set návštěvníků.

Jedenáct pašíků

Minulý rok zabíjačkové hody byly z osmi pašíků. A po poledni bylo již prakticky vše vyprodáno. Letos byly zabíjačkové hody z jedenácti pašíků. Zabíjačka začala sice v sobotu ráno, ale příprava probíhala od pondělí. Tehdy začalo pečení buchet potřebných pro výrobu jitrnic.

Starosta Zubnic a místní hospodský Tomáš Pernekr prozradil, že na zubrnickou zabíjačku bylo připraveno 1200 jitrnic, 400 kroupáků, přes 80 kg tlačenky, velké hrnce zabíjačkové polévky „prdelačky“, pečené maso úplně se rozsýpající – čemuž se nelze divit, když pečení masa trvalo šest hodin. Samozřejmě nechyběl ani zabíjačkový guláš. To vše bylo možné v Zubnicích ochutnat.

Zabíjačkové hody probíhaly kromě objektů skanzenu také v místních hospůdkách. Otevřeli jsme dveře a vstoupili do nejbližší. Přivítaly nás zvuky harmoniky a vůně zabíjačky. Ochutnali jsme a šlo skutečně o pochoutky.

Šest hodin

Řezník Jiří Kroupa měl starost, zda bude dost krup. Jednoho pašíka totiž ukázkově porcoval pro obecenstvo jako při skutečné zabíjačce, před zraky návštěvníků vyráběl také z vepřového masa a vnitřností vše, co patří k zabíjačce – tedy i jitrnice a kroupy. A řezník Kroupa nevěděl, zda bude mít dost krup. Starosta a hostinský Pernekr ho uklidnil, že pokud budou chybět, přinese další z hospody.

Jitka Ledvinková připomíná, že ukázka zabíjačky znamená pro mnohé lidi objevování poněkud ztraceného světa. Dnes již málo lidí ví, co zabíjačka skutečně přináší. Pro děti odkojené elektrikou a zahlcené počítačovou přítomností jde doslova o exotiku. Přitom zabíjačka byla důležitá samozřejmost pro lidi na venkově ještě před několika desetiletími, a přetrvává v menší míře dodnes.

Jde především o bolesti zad. Protože zúčastnit se zabíjačky jediného prasete znamená šest hodin práce. Také to znamená mít k dispozici padesát litrů horké vody. Příprava masa a výrobu z deseti prasat trvalo v Zubnicích dva dlouhé dny. „Proto ve škole i děti se mohou seznámit s tím, co práce je se zabíjačkou,“ zdůraznila Ledvinková.

Nejdůležitějším místem zubrnického skanzenu byla v sobotu stodola. Jan Novotný z Ústí nad Labem se dvěma igelitovými taškami je nad míru spokojen. „Konečně jsem sehnal krásné dietní jídlo,“ směje se a ukazuje jitrnice a další pochoutky z pašíků v igelitkách.

Sice Novotný mohl koupit jitrnice kdekoliv v ústeckém řeznictví, ale podívat se do Zubnic na zabíjačku a koupit originální, ne velkovýrobní jitrnici, tomu nelze odolat.

Také Alexandr Sokolov z Ústí nelituje návštěvy, a dodává, že ho čeká ještě jedna skoro zabíjačka v ústeckém soukromí. Bude mít tu čest po porcování čuníka krájet a škvařit sádlo, a škvarky rozemlít na škvarkovou pomazánku. Takže, také ho zcela jistě v sobotu večer bolela záda, podobně jako v Zubnicích řezníka Kroupu.