Střelmistři tehdy provedli dva z největších odstřelů v centru města. Už během úklidu suti z předchozích demolic začalo rozvrtávání zdí dalších osmi objektů čp. 2, 4, 6, 8, 10, 12, 14 a 16 v Moskevské ulici mezi křižovatkou s ulicí P. Diviše a Špitálským náměstím. Za tři týdny vrtaři navrtali 4204 vrtů hlubokých od 16 do 75 centimetrů.
Textilie za čtyři dny
Objekty měla opět celé zahalit protiprachová ochrana z geotextilie. Proto nastoupili horolezci Svazarmu Děčín, Milan Sadi, Bohouš Pecha, Láďa Tůma a Luboš Hercík.
Po získaných zkušenostech při zahalování předchozích dvou bloků na Fučíkově ulici měli komplexní protiprachovou ochranu na všech osmi objektech včetně prošití spojů geotextilie hotovou již za čtyři dny.
V pátek 27. března 1987 v 8 hodin ráno mohlo začít nabíjení objektů plastickou trhavinou Perunit 28 o váze 330 kg. Protože se opět jednalo o velké množství náloží, vaňovským střelmistrům (Ferdinand Ostapenko, Rudolf Vít, Anna Vítová, Milan Pachman a Miroslav Gertner) opět vypomáhali střelmistři ze závodů v Liberci, Děčíně a Chomutově (Pužík, Štrupl, Dostál, Kalous a Kousal).
Nabíjení vrtů, včetně jejich ucpávání jílovou ucpávkou, se protáhlo do nočních hodin, a objekty musely proto být celou noc střeženy.
V sobotu 28. března 1987 v dopoledních hodinách muselo být propojeno všech 4207 náloží do 17 samostatných elektrických okruhů. Ve 13.04 hodin se ozvala poslední výstražná rána a minutu po ní následoval odstřel všech osmi domů.Odstřel se zdařil, komplexní ochrana z geotextilie spolehlivě zachytila prach a jeho drobné úniky bezpečně likvidovaly posádky hasičských vozů vodními děly.
Petr Mikula vzpomíná. „Při prohlídce objektů na protější straně ulice Moskevská ihned po odstřelu jsme zjistili, že došlo k rozbití asi 15 okenních tabulek v jednou z domů. Sklo se nevysypalo z oken, že bychom to způsobili při odstřelu rozletem cihelného zdiva. Skleněné tabulky se samovolně vysypaly z rámů seismickým otřesem při pádu domů. Dřevěné rámy oken dvou bytů, kde došlo ke škodě, byly rozpraskané, seschlé a kyt, kterým měla být skla upevněna v rámu, již časem vypadal.“
Marná snaha
„K tomuto odstřelu se váže jedna smutná příhoda,“ dodává Petr Mikula: „Ve dvoře domu čp.4, byl druhý od Špitálského náměstí, objevili pracovníci ústeckého muzea velmi starý, ručně vysekaný žlab z kamene, dlouhý asi dva metry a vážící zhruba jednu tunu. Žlab byl částečně zapuštěný do cihlové zídky. Ta sloužila jako oplocení dvorků. Naši pracovníci muzejníkům pomohli a žlab ručně odkopali, aby se pod něj dala podvázat lana.
V dohodnutou hodinu přijelo nákladní auto s hydraulickou rukou a asi s pěti pracovníky muzea pro naložení žlabu. Protože jediný možný příjezd ke dvorku byl zezadu přes plochu již zbořených domů, stavbyvedoucí přikázal buldozeristovi a ten prohrnul příjezdovou cestu sutí až k zadní zdi dvorku.
Najednou jsme viděli, jak se rozjíždí proti zídce oplocení, proráží ji a patnáctitunový kolos vjel do dvorku. Pod jeho pásy se kamenný žlab během vteřiny rozlámal na několik kusů. Vyděšeným muzejníkům potom řekl, že jim chtěl „usnadnit práci“ s nakládáním. Takže snaha a práce mnoha lidí na záchraně žlabu byla během okamžiku zmařena jedním, s odpuštěním, blbcem“.