Letadla ničila vše, co se hnulo

Kolona vozidel směřovala po silnici od Ústí nad Labem na Teplice. Britové a Američani, mezi nimi vojín Charles P. Hill a Hom Y. Tong, původem z Číny, které začátkem května německá branná moc propustila ze zajetí, se spolu s uprchlíky snaží dostat do prostoru, kontrolovaného americkou armádou.

Pohřešováni v akci

Válka končila a zajatci se po letech odloučení těšili domů. Kolona zrovna doputovala k pomníku napoleonských válek u Přestanova. Co se dělo dál redakci Ústeckého deníku popsal Čechoameričan Manuel F. van Eyck, jenž kdysi po osudech amerických zajatců na Ústecku pátral. „Náhle se přihnala tři sovětská letadla. Napadla kolonu kulometnou palbou a bombami,“líčil.

Podle historika Václava Houfka z ústeckého muzea se událost musela stát někdy 8., či 9. května 1945. „Jestli je Němci propustili, znamená to, že dřív se to stát nemohlo. Ještě 6. května se v Ústí za projevy kapitulantství popravovalo, třeba za odhození zbraně, nebo stržené distinkce.“

Bez známek

Během sovětského náletu utržilo zranění, nebo zahynulo mnoho uprchlíků. „Někteří se pokusili rozprchnout do stran, do polí,“ pokračoval Eyck. „Po skončení náletu, přeživší Američané, bývalí zajatci, uslyšeli v jetelovém poli po pravé straně nářek.“

Na místě umíral vojín Hill a opodál, se střepinou v žaludku leželo chladnoucí tělo vojína Tonga. „Jeden Američan jim odebral identifikační známky, ty po dosažení americké okupační zóny odevzdal vojenským orgánům.“

Ačkoliv neznámý voják odebral známky padlým ve shodě s vojenskými předpisy, bohužel tím paradoxně znemožnil pozdější identifikaci. „Osobně jsem pátral v tomto poli před několika lety i s místní pomocí. Najal jsem si bagr a několik pomocníků při kopání, bohužel jsem žádné pozůstatky nenalezl,“ pokračoval Eyck.

Těla nenašel, oba vojáci jsou dodnes POW/MIA, tedy váleční zajatci/pohřešováni v akci. Kdoví, jak ostatky obou mužů, zabalené do potrhaných dek, skončily. Snad v kráteru po výbuchu bomby, snad v hromadném hrobě někde na kraji pole.

„Bohužel, nejsem tak finančně zajištěn, abych prohledal celé pole,“ podotkl Eyck. Historik Houfek pak dodal, že nálety Sovětů a amerických kotlářů byly v těch dnech na denním pořádku. „To už se ani nevyhlašoval poplach. Předpokládám, že piloti v té rychlosti a výšce ani nemohli vědět, na koho střílí,“ dodal.

Po obou vojácích pak loni v létě stejně neúspěšně pátrala na Ústecku i skupina specialistů amerického ministerstva obrany, vedená podplukovníkem Jamesem McDonoughem.