„Tady jsem doma, tady znám každý kopec, louku, rybník i zříceninu. Pěšky jsem prošla několikrát tu naši krásnou zahrádku, v sedmdesáti jsem vyrazila ještě na Slovensko do hor, abych pozdravila sousedy. Neznám recept na dlouhověkost, nerada vzpomínám na válečná léta, ráda se směju a nikomu nic nezávidím," prohlásila štíhlá dáma v koženém křesle a představila svého syna Karla (76), který dorazil na setkání s Deníkem.

Zajímavé vyprávění

Dvě hodiny vydržela vyprávět, v každém příběhu uváděla jména hlavních hrdinů, letopočty. V Domově pro seniory v Krásném Březně je necelých pět let. Moc se těší na páteční výlet do Duchcova. „Snad každý zná příběh Giacoma Casanovy, já se těším na zahradu, galerii, rybník. Když se řekne Duchcov, vybavím si ale jiné jméno. Karel Lerch, akademický sochař. Znala jsem ho osobně, náhodou jsme se potkali na jednom výletě. To by bylo dlouhé vyprávění. Moc šikovný člověk, který u nás neměl zrovna lehký život. Od dětství měl poruchu sluchu a řeči, přesto se prosadil jako umělec. Duchcovský památník je jeho dílo. Vím, že kolem roku 1960 emigroval do Německa a tragicky zemřel při dopravní nehodě v Mnichově v roce 1971. Moc lidí to neví," konstatovala stroze.

Po chvilce přidává další historku. „Když bylo Karlovi dvanáct let, vzala jsem ho na výlet do Prahy, abych mu ukázala, kudy kráčely dějiny národa. Stáli jsme před Staroměstskou radnicí a najednou k nám přišel cizí pán s ohromným svazkem klíčů a nabídl nám prohlídku. Nevím, proč si vybral právě nás, ale zážitek to byl mimořádný. Byli jsme tam úplně sami a tajemný průvodce nezapomněl ani na hladomornu," směje se a syn potvrzuje fakta.

Nemračte se, radí

Kolem dvanácté přichází na řadu oběd a Anička Walterová přidá komentář.

. „Už toho moc nesním, ráda mám lehčí jídla, zeleninu na každý způsob, ovoce. Moc toho nenaběhám, ale všem pohyb na zdravém vzduchu doporučuji. Žádnou velkou oslavu neplánuji, tu jsem si užila, když mi bylo sto. Nemračte se na sousedy, radujte se z každého dne. Na televizi moc nekoukejte, je to samé násilí. Momentálně mám rozečtenou knihu o starých Petrovicích, je plná vzpomínek, kterým rozumím," uzavírá rozhovor a my se přidáváme k zástupu gratulantů.

Bylo ji neuvěřitelných 104 let, ale vyprávět umí. Aničko hezký den.