Bohužel, jedinou naší jistotou je, že záplavy přijdou znovu

Ani relativně nedávné kruté lednové záplavy z roku 2011 nebyly atypické. Obecně platí v českých poměrech, že od druhé poloviny ledna do března je nestabilní období střídání teplot, kdy od 15. ledna do konce měsíce, je leden více charakterizován nárůstem povodní. Další nebezpečí oblev hrozí i v únoru a v první polovině března.

Podle publikace Historické povodně na dolním Labi a Vltavě, 1995, vydané Okresním muzeem v Děčíně, je nejvíce povodní v období mezi červnem až srpnem. V létě mají lidé největší šanci na vytopení svých příbytků od druhé poloviny července do 10. září. V tomto období se mělo objevit přes 95 % stoletých vod. Čili v budoucnosti to nebude lepší.

Hrůza z vody nejen z roku 2002

Místní záplavy lidem podél velkých řek připomínají nepřímo i události z osudného srpna 2002, kdy se z řeky Labe stalo na krátký čas doslova české moře.

Od roku 1400 bylo velkých povodní přes šedesát. Od roku 1900 do konce druhé světové války na dolním Labi a Vltavě byly velké povodně nejméně šestnáctkrát. Ve druhé polovině minulého století se zdálo, že povodní bylo málo a velká voda nehrozí.

Povodně nás šokují, děsíme se jich. Překvapují nás, protože jednou z nejdůležitějších lidských schopností není paměť, ale zapomínání.

Například lidé v Ústí zapomněli na povodeň z roku 1890, a za první republiky stavební úřad na Střekově umožnil stavět činžáky v povodňovém pásmu na břehu Labe. Až v souvislosti s katastrofální povodní v roce 2002 se opět obnovila kolektivní paměť o řece Labi jako v roce 1890. Kdyby lidé nezapomínali na povodeň z roku 1890, dodnes by v záplavové oblasti byly jen zahrady. Teď se v době ohrožení staví snímatelné zábrany, smontovaná protipovodňová zeď. A každé velké lijáky doprovází strach.

Vzpomínka na Liberecko

Připomeňme si, co řekl pro Deník po povodních historik a tehdejší děkan Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. Zdeněk Radvanovský, že povodeň můžeme čekat kdykoliv:

„Povodně nám ukazují, že příroda je vůči lidem zcela lhostejná. Pokud dojde ke shodě takzvaně náhodných jevů, které přinesou velké deště ve velmi krátkém období, jsme stejně bezmocní jako jinde proti zemětřesení nebo suchu.

Povodeň v srpnu 2002 byla pro mnohé tragédií. Ale třeba pro obyvatele v Ústí nebyla tím nejhorším. Podle historiků v roce 1845, kdy po zimě bohaté na sníh, přišlo prudké oteplení doprovázené deštěm, hladina Labe v Ústí vystoupila 30. března na rekordních 1235 centimetrů. V roce 2002 dosáhla méně, 1190 centimetrů."

Čili v srpnu 2002 jsme zažili za posledních několik set let až druhou největší povodňovou katastrofu. Ale na otázku, zda může být ještě hůře, odpověděl Radvanovský:

„Samozřejmě. Pohroma může přijít, jako na Liberecku, jako blesk z čistého nebe, i bez skleníkového efektu. 29. července 1897 uprostřed lesů v Jizerských horách napršelo 345 litrů na metr čtvereční za 24 hodin. Čili sneslo se z nebe 345 000 metrů krychlových vody na kilometr čtvereční! Nevím, jestli byl od té doby v Evropě tento rekord překonán. Půda byla již nasáklá předchozími dešti a voda se proto řítila dolů z hor. Černá Nisa smetla průmyslové údolí v libereckých Kateřinkách a dalšími potoky se také hnala voda do Liberce, kde nejníže položená místa zaplavila. Povodňová vlna dosáhla maxima 30. a 31. července, od Jizerských hor po státní hranici u Hrádku nad Nisou voda zabila 120 lidí."

Pokud vyšla po srpnu v Ústí nad Labem 2002 o povodni kniha fotografií, stejně pohotoví byli lidé i v devatenáctém století.

Radvanovský vzpomíná: „Naše digitální foťáky a elektronikou nadupaná grafická studia z nás rekordmany nečiní. V Liberci již týden po povodni vyšla publikace o sto dvaceti stranách s dobovými fotografiemi a reportážemi z katastrofy. Nesla příznačný název: „Die Hochwasser Katastrophe". Kromě toho již i císařští úředníci hledali prevenci. Od roku 1903 začala výstavba přehrad. Jenže tehdy za jediný den spadlo asi 25 milionů kubíků vody. S tím by si neporadily ani přehrady."

Deště a rady českých veterinářů

Podle veterinářů byly letošní přívalové deště dosud milosrdné. „Nicméně je na místě připomenout chovatelům, že při meteorology hlášených očekávaných přívalových deštích by měli věnovat pozornost ustájení zvířat a zpracovatelským podnikům, aby počítali s případným zaplavením, a aby podnikli odpovídající preventivní opatření.

Přívalové deště jsou provázeny bouřkami. To znamená riziko vypnutí elektrického proudu a tudíž přerušení větrání v halách, kde je chována drůbež či prasata. Je tedy nutné mít v pohotovosti náhradní zdroje energie, aby nedošlo k udušení chovaných zvířat," uvedl Josef Duben, mluvčí Státní veterinární správy.