Dříve narození si ho pamatují jako skvělého fotbalistu, který hrál za Armu v letech 1952 a 1959 první ligu. On sám však skromně dodává, že každý sport, který dělal, měl rád. Mimo fotbal hrál dlouhou dobu hokej a basketbal. Na kole jezdil denně do práce, miloval vodní sporty, tenis, lyžování, horskou turistiku.

Když se ho zeptáte na jeho kamarády, nejraději by vyjmenoval celou republiku. Nejvíc si však cenil přátelství s Emilem Zátopkem. Zrovna ukončil tenisový trénink v kryté hale ve Všebořicích, kde už několik let bezplatně pomáhá seniorům s pohybem na kurtu.

Slyšel jsem někde, že si ještě dnes vedete nějaký sportovní deník. Je to pravda?
(smích) Poznámek kolem mého sportu mám plné bedny. V roce 1949 jsem se stal hráčem fotbalové Armaturky a potom hned narukoval do ATK Praha na vojnu. Statistiku jsem si vedl vždycky, hodně vzpomínek jsem vtěsnal do své knihy, která vyšla v roce 2006 pod názvem „ Arma do toho." Tak trochu mne mrzí, že se dnes žije zásadně současností a zapomíná se na průkopníky zdejšího sportu. Já měl štěstí, řadu těch opravdových legend jsem znal osobně.

Stanislav Ehnert.Prý jste deset let hrál s Fešáky. Jak jste k tomu přišel?
(smích) Je to pravda. Náhodou jsem se dostal do auta, kde cestovali Fešáci na nějakou akci. Když se dozvěděli, že jsem hrál fotbal, přizvali mne do týmu. Michal Tučný se nám vždycky smál, že tam běháme jako zajíci, ale jednou musel nastoupit a večerní představení proseděl na židli. To jsme se zase bavili my.

Co manželka Hanka? Neplánujete náhodou nějakou oslavu?
To není nic tajného, pokud myslíte stejnou věc. V roce 1954 na Štědrý den jsem se ženil. Hanička to se mnou vydržela neskutečných šedesát let. Stejně jako já celý život sportovala, proto ta vytrvalost. Sport byl pro nás něco víc než pouhá zábava. Manželka by zasluhovala opravdový diamant za tu výdrž, ale nemám žádného sponzora (smích). Haničko, děkuji!