Mohla by si v pohodě užívat zaslouženého důchodu, ona však učí dál. Mohla by svůj talent zaměřit výlučně na dokumentaci svých vnoučat, ona však hledá nadčasová témata, chválí šikovnost, moudrost a odvahu Ústečanů. Za deset let natočila šestadvacet dokumentárních filmů, na různých filmových festivalech posbírala přes sedmdesát cen. Jmenuje se Alena Krejčová a její vyprávění patří všem.

„Jsem možná jediná žena v Ústí nad Labem, které filmová kamera zachutnala takovým způsobem, že mi nedá spát. Každý natočený příběh má své kouzlo, důvod, obdivovatele i kritiky. Právě na seminářích k jednotlivým filmům se člověk nejvíce naučí," říká usměvavá žena a po chvilce vypráví svůj filmový příběh. „Kameru jsem jednou dostala od manžela a moc mě tento dárek nezaujal. Použila jsem ji poprvé na dovolené ve Francii, za několik měsíců jsem si začala pohrávat s myšlenkou na vlastní dokument," říká Alena Krejčová.

Prvotinou byl film nazvaný Dobrý den, Polsko. To bylo v roce 2005. „Na Střekovské kameře jsem se seznámila se spoustou podobných nadšenců, všichni mě podporovali a tím to celé začalo," pokračuje filmařka.

Jako děcko měla krásný vztah s dědečkem, po letech našla na půdě jeho deník z roku 1915, kdy jako voják bojoval v I. světové válce v Itálii. „S manželem jsme se vydali v roce 2013 po jeho stopách. Šplhali jsme po lanových žebřících až na vrchol hory, kde stála malá kaple. Stránku po stránce jsem si znova předčítala a představovala jsem si to peklo. Italové část hory podminovali, byla tam spousta mrtvých na obou stranách válečné linie. Dědeček tu hrůzu náhodou přežil. Doma mi vyprávěl pohádky, kde dobro vítězilo nad zlem, ten deník popisoval jinou situaci. Vznikl z toho dokument nazvaný Tři sta stran života a smrti, jako vzpomínka na ty, co tam byli s ním," říká paní Krejčová a v ruce drží červený zápisník, který má pro ni nepopsatelnou cenu.

„Dokumentů jsem natočila hodně, ceny mi připomínají vteřiny slávy. Všechny bych je vyměnila za jistotu, že dokumentární filmy nastupujících generací budou plné smíchu a pohody. Já jsem si svůj sen splnila, byla jsem na místech, kde můj dědeček daleko od své vlasti toužil po míru," vysvětluje tiše.