Trojzubec už není tak ostrý jako kdysi, ale stále vyžaduje úctu k přírodě a slušné chování v lese. Za plotem poslední zahrádky postával opálený muž, ten by mohl vyprávět.
"To víte, je to ve stráni a špatně se tam člověk dostane. Několikrát ho vítr povalil, ale vždycky mi někdo pomohl. Naposledy náhodní turisté, co šli kolem. Původně těch postaviček podél cesty v lese bylo třicet. Nevadí mi, když si dítě sedne na psa, nebo obejme Manku s Cipískem, aby je mohl táta lépe vyfotit. Proto jsem to přeci dělal, dětský úsměv je lék. Lidí sem chodí dost, pár lumpíků jsem už také načapal, když si chtěli odnést něco na památku. Vodní mlýn někdo rozbil a shodil ze stráně, pád zvířátek zmizelo. To mě mrzí nejvíc! Dřevo bez pravidelné údržby dlouho nevydrží a všechno něco stojí. To víte také," vysvětluje amatérský řezbář Josef Kašpar.
Nový nátěr má Manka s Cipískem, vodník Česílko, loupežník Sarka Farka, krteček. Mohl by dělat každý den na své krásné zahradě, on chce slyšet dětský smích.
"Mám dva vnuky a dokud mohu chodit, tak sem do Vaňova zajedu každý rok. Autobusem to není daleko, jezdí sem číslo patnáct, zastávka U hřbitova. Vždycky to spojíme ještě s vodopádem. Je to prostě taková naše prázdninová tradice. Neznám toho pána, co ty pohádkové postavičky vyřezával, ale musí to být moc hodný člověk. Před pěti lety jsem napočítala 28 zastavení, každý rok je jich méně. Klukům se nejvíce líbil ten zbojník na začátku a potom nový hastrman. Chybí jezevec, liška, dědeček Hříbeček, kamzík, mnich, drak, sova. Prostě čas nezastavíš, i dřevo stárne," postěžovala si paní Míla ze Severní Terasy.