VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak dobře žít v Předlicích? „Koupit si dům a udržovat ho,“ říkají starousedlíci

Předlice - Spolupracovnice Deníku se vydala na reportáž do nechvalně známé ústecké čtvrti Předlice. Má ghetto šanci na lepší budoucnost?

20.3.2017
SDÍLEJ:

Předlice objektivem Jany Plavec.Foto: Jana Plavec

Po ránu působí Předlice klidně, na ulici není skoro živáčka. Všímám si zatím hlavně domů, které téměř okamžitě upoutávají moji pozornost. V uliční čáře původní činžákové zástavby tu a tam zeje díra anebo se najednou v záplavě oprýskané šedi tyčí výrazně barevný domek s plastovými okny.

Mohlo by vás zajímat: Strhnout! Statik rozhodl o osudu domu v Předlicích

Scéna působí trochu bizarně, skoro jako byste se právě dívali do tlamy plné zkaženého nebo rovnou vytlučeného chrupu, v němž se tu a tak zablýskne zlatý zub. Jak později zjišťuji, tato situace je přímým odrazem zdejších komplikovaných majetkoprávních vztahů.

NEVIDITELNÉ FRAKCE

O Předlicích jsem toho slyšela už hodně, naposledy minulý týden, když se tu zřítila část jednoho domu. Zajímá mě, jak se tady vlastně žije, proto jsem se na místo vydala i s fotoaparátem. Než se pokusím o kontakt s místními, tak si domlouvám schůzku se sociální pracovnicí Člověka v tísni, Radkou. Pobočka neziskovky je tu svého druhu jediná a působí zde už několik let.

Místní obyvatelstvo se tu dělí na jakési neviditelné frakce, které souvisejí s dobou jejich přistěhování do Předlic. Vládne mezi nimi určitá rivalita, možná i strach, jsou mezi nimi ti, kterým se začalo říkat „obchodníci s chudobou".

Čtěte také: Ústí chce koupit a poté zbourat celou ulici Na Nivách

Potkáváme několik místních, kteří s námi utrousí pár opatrných slov. Nejvíc je zajímá, proč si domy fotím, a jestli nebudou v novinách. Obyvatelé Předlic si možná také dobře uvědomují, že jsou často zneužíváni jako nedobrovolná oběť předvolebních kampaní, přičemž výsledný efekt je v závěru téměř vždy identický.

BOJUJÍ ZA LEPŠÍ PŘEDLICE

Zastavuji se u jednoho z nově omítnutých a na prvních pohled dobře udržovaných domů, usměvavá majitelka je opřená v okně a svým „Pojďte dál" mě vřele zve dovnitř. Zouvám se, dům je uklizený jako klícka a tak nechci našlapat. Když usedáme v kuchyni, slyším, jak si vedle v obýváku hrají dvě děti.

Rodina Veroniky Kmetzové patří do okruhu tzv. starousedlíků, kteří pochopili, že jediným způsobem, jak tu dobře žít, je si dům koupit a vlastní silou jej udržovat. Jejich dům je dvougenerační, nahoře bydlí staří rodiče. Manžel Kmetzové je zedník, navíc je majitelem stavební firmy, oprava a údržba domu je tak pro něj samozřejmostí.

Oba manželé potvrzují, že Předlice trpí majetkovými spory o byty, stejně jako spekulacemi, které se nedaří vymýtit. Lukáš Kmetz se rozčiluje, jak někteří dokážou vydělávat na dotacích, které později v podstatě jen zneužijí a zmizí. Důkazem toho jsou prý i fasádové úpravy některých činžáků, které jen naoko vystavují využití fondů pro rekonstrukci, uvnitř je však situace hrozivá.

K tématu také: Do Krásňáku a Předlic chtějí nastěhovat sociálně slabé, město se brání

Aby Kmetzovi nezůstali jen u nadávek, založili společně sdružení Amare Předlice, které chce mimo jiné aktivizovat obyvatele Předlic k činnosti. Uvědomují si, že osobní přispění je jedinou možností, jak Předlice pozvednout a vytvořit z nich zdravou čtvrť. Kmetzovi nejsou jedinými vlaštovkami, které to s Předlicemi myslí dobře. Vedle nich se tu vyskytlo několik poctivých nájemců, někteří jsou dokonce zapojeni do programu sociálního bydlení.

NEJHORŠÍ JE LHOSTEJNOST

Jedním z takových majitelů je i mediálně známý „developer" Boris Rudý, který své domy upravuje sám, aby v nich pak mohl nechat nájemníky bydlet. Je tak oblíbený, že na jeho byty je plná čekací listina a on pak vybraným „šije byty na míru". Když se Kmetzových ptám, co považují v Předlicích za nejhorší vlastnost, jednohlasně se shodnou, že je to lhostejnost.

Jedním z pozoruhodných míst, kterým v Předlicích také procházíme, je severozápadní část ulice Na Nivách. Mám pocit, že tu vstupuji do poválečného, vybombardovaného města. Dojem umocňují německé nápisy nad portály domů poukazující na přítomnost lékárny a drobných obchůdků. V první chvíli přemýšlím, jak mohly odolat zubu času, než mi moje průvodkyně sama vysvětlí, že lokalita je oblíbenou destinací filmařů.

Více o aktivitách filmařů: Ulice Na Nivách se změnila v krvavé bojiště

Skoro žádný z domů nemá okna, stropy jsou zhroucené dovnitř jako zetlelé vnitřnosti, scéna působí syrově, ale zároveň až podivuhodně klidně. To místo se zdá být něčím výjimečné a nenahraditelné, i přes zjevnou a všudypřítomnou zkázu.

Zrychlíme tempo a pokračujeme k obrovským haldám haraburdí, dalšímu poznávacímu znamení Předlic. Radka mi vysvětluje, jak je obtížné se odpadků zbavit. Město je sice vždy uklidí, ale za půl roku je hromada zase zpátky na svém místě. Je to začarovaný kruh.

Pohybujeme se v oblasti, kde prý sociální pracovnice chodí raději ve dvou, fotit se tu moc nedoporučuje. Fotoaparát si tedy nechám viset na krku a cvakám raději naslepo.

ČERNÁ SKLÁDKA

Z domů se porůznu trousí několik místních. Ve vnitrobloku ulice Sklářská je jedna z největších černých skládek ve čtvrti. Oblast kolem ní prý patří tzv. Moravákům, skupině Romů původně z Moravy, která se sem přistěhovala v druhé velké vlně přistěhovalců. Rodina Joni vedle Gažiů a Gombárů patří právě k této skupině a podle všeho formuje obávané jádro předlických kšeftařů s byty, jak se později od starousedlíků dozvídám. Oblast kolem ulice Sklářská a Na Nivách je také stigmatizována výrobou a distribucí drog.

Moravákům patří dnes už i vyrabovaná a ohořelá ubytovna, které místní říkají „prasečák." Kdysi nechvalně proslula otřesnými hygienickými podmínkami a nedůstojným ubytováním pro 16 romských rodin.

Přecházíme hlavní Hrbovickou třídu a vracíme se k místu, odkud jsme přišly. Cestou míjíme další slepé místo v zástavbě. Na něm kdysi stával činžovní dům, roku 2012 se ale zřítil a pohřbil v sutinách ženu. Předlice se tak po nějaké době opět staly horkým bramborem města, které bylo kritizováno za to, že s katastrofálním stavem domů nic nedělá. Ani nemůže.

Čas v Předlicích plyne pomalu, pomaleji než kdekoliv jinde. Je kapalnější a tak nějak těžší, trochu prosáklý nasládlou „vůní" nedaleké průmyslové zóny a celý ten mix na mě působí omamně. Když kráčím podél dlouhé zdi areálu ústecké chemičky, která mě neomylně, jako natažený červený motouz, směruje zpátky k centru, vím, že se sem budu často vracet.

Jana Plavec

Mohlo by vás zajímat: Azylové středisko v Předlicích nekončí

Autor: Redakce

20.3.2017
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hrací automaty. Ilustrační foto.

Celníci v kraji zabavili desítky nelegálních herních automatů

Otevření nové pohádkové stezky v Hrobčicích.
26

Stezka skřítka Hrobčíka je plná fantazie. Zájem o ni je obrovský

Dejte si dobrý pozor na dozorce mýtného, vzkazují nám celníci

Ústecký kraj - Celníci na D8 hlídají i při hrazení mýtného. Letos již odhalili 1 421 případů, kdy byly kontrolou nákladních vozidel na zpoplatněných komunikacích (D8, I/63, I/30) zjištěny nedostatky.

AKTUALIZOVÁNO

Voda se prohnala Střekovským nábřežím, zasahují hasiči

Střekov – Vytopený sklep a zaplavená ulice. Tak vypadala v neděli odpoledne situace na Střekovském nábřeží v Ústí nad Labem kvůli bouřce, která se prohnala Českem.

Student Michael Kučera: Kulturistika mi dala řád i kamarády

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ - Studenta ústecké univerzity Michaela Kučeru odmala bavil sport. S postupem času svůj dětský koníček proměnil v profesionální úspěchy v soutěžích v kulturistice.

FOTO: Nablýskané veterány brázdily silnice od Ústí k Teplicím

Ústecký kraj – Praga Alfa z roku 1926, populární Aerovka "cililink" či retro Peugeot 172 M. Srdce milovníků starých aut zaplesalo v sobotu na Mírovém náměstí v Ústí. Startoval tady již devatenáctý ročník Ústecké veterán rallye.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení