První se rozhovořila dáma. „Do kopců jsem jezdila s rodiči už jako malá holka. Moc dobře to na Sněžníku znám. Dokonce jsem jednou přespala ve vaší chalupě a ty jsi mi dělal společnost. To mi bylo devět let. Vzpomínáš si? V kuchyni jste měli andulku, malého ptáčka, co nás všechny bavil," říká paní Alenka a z kabelky vytahuje důkaz pravdy.

Na stůl pokládá černobílou fotografii. „Ta holčička jsem já, ten odhodlaný švihák vedle mne jsi ty. Mně bylo šest, tobě sedm," vysvětluje stále aktivní učitelka.

Vysoký muž se nestačí divit, po důkladné kontrole s optikou v ruce souhlasí. „To už je hodně dlouho, stejnou fotku bych doma také našel," potvrzuje filmovou zápletku pan Ladislav. Oba přijali pozvání přátel k tradičnímu posezení před Vánocemi, poprvé společně. V krbu praská dřevo, laskavému výslechu předchází tradiční přípitek na zdraví. Po třech hodinách to vypadá, že se všichni dobře znají.

Kolem stolu jich sedí šest, jedna dvojice chybí. Omluvenku zaslala paní Zdena, manžel se necítil dobře. „Škoda že tu není, to je naše cestovní kancelář, programátorka, mozek lidstva. Každý, kdo ji poznal, kroutil nad její vitalitou hlavou," tvrdí paní domu.

BĚHEM SETKÁNÍ DOŠLO I NA MALÉ DÁREČKY

Dokonce došlo i na drobné dárečky, pan Ladislav předává přítomným svátečně nazdobenou větvičku, kde nechybí pravá šiška a podkovička pro štěstí. Všichni už jsou v důchodovém věku, nikdo z nich však na odpočinek nepomýšlí. Spojuje je cestování, zahrada, divadlo a vnoučata.

Dohromady by dali jednu fotbalovou jedenáctku, sukniček by tam bylo víc. Vzpomíná se na Horníčka, Sováka, Menšíka, Voskovce a Wericha. To byli, panečku, borci, shoduji se všichni.

ZA ROMANTIKOU RÁDI JEZDILI DO PŘÍHRANIČÍ

Po příjemné chvilce krátkých ukázek z různých televizních pořadů dochází na odtajnění příběhu Alenky a Ládi. Jejich rodiče se dobře znali, často jezdívali za romantikou do příhraničí. Oni chodili společně do jedné školy, potom se jejich cesty rozešly. Oba si našli svého životního partnera, bydleli sice v jednom městě, ale každý na jiném konci.

Před několika lety zůstali sami, svou pěšinku mezi ploty však nenechali zarůst nepořádkem a pasivitou, žili hlavně pro své děti. Po dlouhých pětašedesáti letech se potkali na ulici a měli si říct. Náhoda, nebo osud?

Společných snů mají i po sedmdesátce stále dost. Na starých fotkách jim to moc slušelo, stejně jako dnes. Do novin prý patří mladší, skromně vysvětlují přiloženou dokumentaci.

Oba jezdí autem, milují život. Moc se těší na Mikuláše, to je na Sněžníku u kapličky vždycky velká legrace. Hned mě pozvali, prý potřebují držet svíčku u zpěvníku. Znáte to, „Vánoce, Vánoce přicházejí." Poznáváte je? Alenka a Ládík z Ústí nad Labem.