Klobouček: Holky z Playboye se mi líbily, teď jednu mám

Po sezoně jste skončil s hokejem. Je ale možnost, že naskočíte do hry stejně jako Jiří Šlégr v Litvínově?
Už jsem úplně skončil s hokejem, já nejsem Jirka Šlégr. Talentovaní hokejisté si to mohou dovolit, ale u nás ostatních to je o dřině a každodenní rutině. Nemohl bych jen tak naskočit do hry.

Takže od dubnového finále extraligy jste neměl brusle na nohou?
Neměl. Moc jsem se nerozmýšlel, už tři roky jsem byl na vážkách, jestli skončit s hokejem. Kdyby nabídka na manažera přišla dříve, skončil bych s hokejem dříve. Kvůli zdravotním problémům byly letní přípravy těžší a těžší.

Vaší manželkou je Andrea Vránová (za svobodna), jaké je to žít s modelkou a miss?
Nejde o to, jestli je žena modelka, jde o to, jaká je, a Andrea je skvělá. My jsme se poznali přes společnou kamarádku na golfu a klape nám to.

Nyní máte na golf asi více času, že?
Nestíháme, manželka předcvičuje pilates, a tak se spíš u dětí střídáme. Ale nějaké pracovní golfy už jsem si naplánoval.

Vaše manželka je velká ústecká fanynka, bude chodit na hokej, i když už vy nebudete hrát?
Ano. Je veliká fanynka, je ráda, že jsem i po skončení s hráčskou kariérou zůstal u hokeje, protože ona tak bude moci chodit nadále fandit. Baví ji to.

Ještě peče buchty do kabiny?
V sezoně to tak bylo, na play off to bylo pravidelně, snad bude pokračovat.

Která má u hráčů největší úspěch?
Dělá jednu výbornou, takovou jednoduchou, tmavou s čokoládovou polevou. Po ní se hned zapráší.

Co říkáte na její odvážné fotky v pánském časopise Playboy?
Vždycky, když jsem koukal do Playboye, tak se mi ty holky líbily. Nyní jednu mám a jsem spokojený (smích).

Je těžší hrát hokej, nebo dělat manažera?
Obojí je dřina, jedno fyzicky a druhé psychicky. Jako manažer hlavně jednám s lidmi.

Vyděláte si v Ústí více jako hokejista, nebo jako manažer?
Je to tak nějak nastejno.

Dá se říci, že jste byl jedním z nejlépe placených hokejistů v Ústí?
Dá se říci, že ani náhodou.

Byl jste přeci kapitánem týmu?
To ano, ale jak jsem zjistil po příchodu do jiné pozice v klubu, o tom to není (smích). Dost částek mě tam překvapilo.

Změnili jste to?
On se udělal radikální řez hned po sezoně, než jsem nastoupil. Rozpočet klubu totiž z padesáti milionů se zkrouhnul na 25. To se nejvíce odrazilo na výplatách, téměř všichni museli jít s platem dolů, ostatní si hledali nové angažmá.

Pro představu, jaký je průměrný plat hokejisty v předním prvoligovém týmu?
Je to něco kolem 35 tisíc. Ale nezapomeňte, že hráči jsou osoby samostatně výdělečně činné a z této částky si musí platit zdravotní a sociální pojištění, daně atd. Takže takové terno to není.

O fotbalistech se říká, že chodí jen na kafíčka a obídky, co hokejisté?
V každém klubu je něco jiného. Lidé například vidí pět hokejistů ve Foru v Café In a hned se říká, že chodí jen do kaváren. Ale oni nevidí těch ostatních dvacet, kteří jsou v posilovně, nebo se doma věnují rodinám. To jen lidé škatulkují.

Jak se vám daří přivádět do klubu nové sponzory?
Sponzorům, kteří nám doposud dávali peníze, jsem představil naše cíle a změny v klubu. Drtivá většina z nich pokračuje, i když nejsou na tom dobře jako dřív. Srdíčko a patriotismus hrají velkou roli. Co se týká nových sponzorů, kde jsem si myslel, že bych mohl uspět přes kamarády, tak tam jsem narazil. Většinou to byly nadnárodní korporace, o jejichž penězích se rozhoduje v cizině. To jsem zklamaný.

Spolchemie je nadále největší sponzor?
Ano, je i současně největší akcionář klubu.

Jaký je rozpočet klubu a kolik vám přispívá město?
Pětadvacet milionů korun. Město nám tento rok trochu přidalo, je to kolem 4 5 milionů korun a je to na mládež. A jestli dostáváme více nebo méně než fotbal? Dostáváme stejně.

Jak jste spokojený s hráčským kádrem na nadcházející sezonu?
To se teprve uvidí, jak budu spokojený. To dobré jádro, v čele s tahouny Roubíkem a Boháčem, zůstalo. Mladí se také v přípravě ukazují nadějně. Budeme mít silné dvě až tři pětky a čtvrtá bude složená z mladých nadějných kluků.

Jakou největší hvězdu jste přivedli do týmu?
Určitě Tomáše Sýkoru, který už u nás hrál a naposledy působil ve Zlíně.

Jak jste ho získali?
Oni o něj už neměli zájem, ale nejdříve za něj chtěli velké peníze. Po čase jsem ho náhodně potkal a už byl na cestě na jiné angažmá. Ta částka za něj už byla zajímavá, takže jsme se hned domluvili. On má z Ústí manželku, takže byl rád, že se sem může vrátit.

Jak jste vlastně v Ústí dlouho vy?
Už osm let, dojíždím z Teplic.

Jaké jsou cíle týmu? Nyní byly poslední tři roky postup.
Právě, někdy se to tlačilo až moc přes závit. Nyní máme sesekaný rozpočet, takže ty cíle jsou k němu adekvátní. Nebudeme hlásit, že chceme hned do extraligy, na druhou stranu je baráž rozšířená, takže můj odhad je, že do ní půjde Boleslav a k ní jeden ze čtveřice celků. Mezi nimi budeme snad my, Olomouc, Jihlava a Havlíčkův Brod. Bude záležet na formě v play off. Hokej si myslím budeme hrát atraktivní, bude to spíše o nasazení a dřině než technický hokej. Fanoušky by to mělo bavit, zápasy budou o dost vyrovnanější.

Před startem loňského play off jste se převlékli za rytíře, plánujete to i letos?
To je na marketingu, uvidíme, ale asi bychom udělali něco jiného. Na druhou stranu, ta ústecká šlechta k tomu sedí.

Jak jste se cítil jako král?
Koruna mi moc neseděla, nemohl jsem se hnout, aby nespadla (smích).

Chcete opět na play off posilovat hráči půjčenými z extraligy?
Pár hodně kvalitních hráčů klidně, ale ne někoho průměrného. Nedělá to dobrotu, když pak naši hráči, kteří si odmakají celou sezonu, nehrají nebo sedí na střídačce.

Jak vzpomínáte na loňskou sezonu, a hlavně na prohru ve finále s Chomutovem?
Bylo to velké zklamání, hodně mě to mrzí. Naopak z osobního hlediska jsem měl zázračnou sezonu, vyhrál jsem statistky v první lize v plus minus bodech a mezi obránci kanadské bodování.

A také jste si spravil následně chuť ve finále extraligy, kam vás pozval trenér Pavel Hynek. S Pardubicemi jste tak mohl po výhře nad Brnem slavit titul.
Po osmi letech v I. lize jsem si rázem zahrál finále extraligy. Odehrál jsem nakonec čtyři finálové zápasy. Pavel Hynek mi volal, že nebudou dělat žádný B tým, tak jsem do toho šel. Hrál jsem jako sedmý obránce a nastupoval za unavené kluky.

Ten první zápas se vám zrovna moc nepovedl, že?
Ano, začal jsem bídně, dostali jsme gól, za který jsem mohl. Myslel jsem, že se sbalím a odjedu domů. Nakonec to nikdo neřešil, jen já.

Jak to brali fanoušci?
Hodně se divili, říkali: Co tam dělá? Jak to že tam je?

Jaké byly oslavy titulu?
Bylo to bujaré až do rána, titul se slaví celý týden, já ale vydržel jeden den (smích).

Vy jste byl brán za hokejového univerzála, mohl jste naskočit vpředu i v obraně. Jaké to bylo a jak jste se k tomu dopracoval?
Až do dorostu jsem hrál v Teplicích obránce, ale pak jsem byl malý oproti ostatním, tak jsem šel do útoku, tehdy mě trénoval Ondra Weissmann. Pak jsem šel do Kanady, kde se nám jednou zranili tři obránci, tak jsem se trenérovi nabídl, že bych tam zaskočil. On mě tam dal a už mě tam nechal. Když jsem byl ve Slavii, trénoval tam opět Weissmann. Zranili se nám zase útočníci, tak si vzpomněl, že já to vlastně dřív hrál, tak mě tam dali. Od té doby jsem začal pendlovat a byl jsem univerzál. Pak přišel do Ústí trenér Hořava a řekl: Tebe nechci do útoku, bude z tebe obránce. Na jednu stranu je to hezké, že jsem si mohl vyzkoušet oba posty, ale na druhou stranu se z vás postupně stane záplata. Trenér vás postaví tam, kde má místo.

Jako univerzál jste přišel do Litvínova, vzpomínáte si?
To byla nejhorší štace, co jsem zažil. Po pětadvaceti letech mě přestal bavit hokej, bylo to tam hrozné, od prostředí až po tým. Nesedlo mi to, a ještě jsem se pohádal s trenérem. Pak přišla po dvou a půl letech nabídka z Ústí a ta mě vysvobodila. Zase jsem chodil domů s úsměvem.

Vy jste studoval v Americe univerzitu Vermont, co přesně?
Obchod se zaměřením na mezinárodní management. Tam máte za čtyři roky bakaláře a za další dva roky MBA, ale to už se platilo. A třicet tisíc dolarů ročně se mi dávat nechtělo.

Vy jste za univerzitu hrál i hokej, jak to byla kvalitní soutěž?
Dost kvalitní, mými spoluhráči byly hvězdy, jako například centr Martin St. Louis, brankář Timothy Thomas, oba vítězové Stanley Cupu. Jinak před tím jsem tři roky hrál v juniorce v Kanadě. Čtyřleté studium ve Vermontu jsem musel zvládnout za tři roky. Vzpomínám si, že se musely dělat přijímačky z angličtiny a z matematiky. Musel jsem se v testech přehoupnout přes 700 bodů.

Víte ještě, kolik jste měl bodů?
Naprosto přesně 720 (smích). Protože tam za špatné odpovědi strhávají body, tak jsem v angličtině odpovídal jen na to, co jsem stoprocentně věděl. Netipoval jsem. Matiku jsem měl za 510 bodů a angličtinu za 210.

Čtete po zápase internetové diskuze?
Ne, tuhle chybu jsem udělal jednou na začátku kariéry a pak už nikdy. Vždy se najde nějaký ubožák, který využije anonymity internetu a „naloží" někomu jen proto, že sám je nýmand, který v životě nic nedokázal. I když tohle člověk ví a týká se to jeho, tak to stejně zamrzí.

V tomto směru jste to neměl u fanoušků lehké, co jsem četl, že?
Neměl, nikdy jsem na ledě nebyl žádný elegán nebo šikula. Ale to nebyla má práce, já měl hlavně zabraňovat gólům a rozehrávat puk, což podle statistik jsem si vedl hodně dobře. Ale pro někoho to bude pořád málo.

JAK HO VIDÍM JÁ: Idol v růžových kalhotách

Na rozhovor přišel do redakce Deníku v černém triku a v růžových kalhotách. Zajímavá kombinace. Na internetu najdete, že Jan Klobouček je idolem hokejových fanynek. Proč ne, kdyby to nebyl sympaťák, tak by si ho asi modelka Alena Vránová za manžela nevybrala.

„Jako idol se necítím. Když přijdou fanynky pro podpisy, tak je většinou chtějí od nás všech," usmíval se devětatřicetiletý bývalý hokejista.

S následnou autorizací rozhovoru si dal záležet.

Posílal ji dokonce nadvakrát, některé odpovědi nakonec raději konzultoval se spoluhráči.

Být manažerem v Ústí není žádná legrace, proto mu přeji do prvního roku hodně štěstí!

JAN KLOBOUČEK

Narodil se 24. 2. 1973 v Liberci, vyrůstal v Dubí, bydlí v Teplicích.

S manželkou Andreou Vránovou (známá modelka a miss) má dvě děti dcera 7 let, syn 2,5 roku. „Syn je blázen do hokeje, už minulou sezonu chodil na všechny zápasy."

Univerzální hokejista, posledních osm let hrál v Ústí nad Labem, kde byl i kapitánem.

Minulou sezonu skončil s hokejem a tu letošní začne jako manažer hokejistů Ústí.

Tři roky hrál juniorku v Kanadě, pak za univerzitní hokej ve Vermontu, kde byl jeho spoluhráčem i pozdější nejlepší střelec NHL Martin St. Louis.

Se svým univerzitním týmem se dostal až do finále své soutěže, což považuje za svůj velký sportovní úspěch. „V jednu dobu jsme byli nejlepší univerzitní tým, byl to velký zážitek. Zápasy dávala i televize ESPN."

Po ukončení studií se vrátil do Česka, na podzim 1997 se objevil na Kladně. Později hrál v Jihlavě, pak ve Znojmě, v pražské Slavii, v Litvínově a od sezony 2004/05 se objevoval ve žlutomodrém dresu Lvů.