Kniha o povodních v Ústí bude hlavně srovnávat

Rok 2002 přinesl slzy a rok 2012 odezvu hořkých vzpomínek. V roce 2002 vznikla kniha fotografií zachycující povodeň, katastrofu, kterou žijící generace Ústečanů ještě nepoznala. Letos vzniká kniha fotografických vzpomínek, vzpomínek po 10 letech. Od května jsme vám každý pátek přinášeli povodňové příběhy Ústečanů, většina se jich dostane i do nové knihy.

V myšlenkách lidí voda tento týden před 10 lety právě kulminovala. Kdy hrozivou povodeň připomene i nová kniha? Na to jsme se zeptali protagonistů nové publikace, jimiž jsou fotograf Petr Berounský a vydavatel Pavel Mészáros. „ Když voda opadla, vznikla moje kniha fotografií „Viděl jsem", mapující situaci v Ústí během povodní v roce 2002. Tehdy bylo vydáno 1000 číslovaných plnobarevných publikací. Letos tomu bude podobně. Kniha se objeví zhruba ve stejný čas jako v roce 2002, tedy v září, nejpozději v říjnu," uvedl Berounský.

Proč kniha nevyšla, jak bylo původně plánováno, k datu kulminace Labe v Ústí?
Mészáros: Chtěli jsme zachovat přirozený běh věcí. První kniha vyšla také až po povodni.Teď jsme v týdnu, kdy kdekdo v novinách, časopisech a v televizi vzpomíná na povodeň. Uběhne týden, a bude ticho. Historické výročí pomine, zapomeňte.
Berounský: V nové knize se pokoušíme ukázat i to, jak se za 10 let naše město proměnilo. Takovéto srovnávací snímky vznikaly v průběhu tohoto roku a pokusím se u pár snímků být na tom stejném místě přesně po 10 letech, a to nejen na den, ale i hodinu.

V čem se bude lišit současná publikace od té, co vznikla v roce 2002?
Berounský: Bude to fotografické bilancování. Na jedné straně fotky z povodně a na druhé straně fotografie ze současnosti, protože, jak jsem již uvedl, změna po deseti letech je tak markantní, že by bylo škoda to nesrovnat. Právě okolí kostela a nábřeží, včetně Větruše, se za 10 let proměnilo skoro k nepoznání.
Mészáros: Mnoho lidí říkalo: Z toho se nevzpamatujeme. Jak tohle můžeme dát ještě někdy dohromady? A plakali. Náhodný chodec, který nezná ústeckou historii roku 2002, by dnes vůbec netušil v oněch místech, že tam lidé před deseti lety plakali beznadějí.

Podle čeho byly vybírány fotografie do dnešní vzpomínkové knihy?
Berounský: Základem jsou fotografie, které jsem pořídil a publikoval v roce 2002, k tomu vznikaly foto pro srovnání dnešního stavu a jak jsem již zmínil výše, pokusím se udělat pár obrázků ve stejný čas a den po 10 letech. A také snímky od čtenářů, kteří na výzvu Ústeckého deníku posílali své fotografie.

   
Pohled na zámeček Větruše: vlevo foto ze srpna 2002, vpravo ze srpna 2012.
Foto: Petr Berounský

Bude nějaký zásadní posun v obsahu, něco, co v knize z roku 2002 nebylo?
Mészáros: Pachatelem posunu jste vy, protože autorem rozsáhlého textu je František Roček. Jde o novinářský pohled člověka, který zažil přímo povodeň, zaměřil se na jednu téměř neznámou uličku, to pohled na povodeň obzvláštní, a shromáždil výpovědi lidí, kteří své dojmy sdělili Ústeckému deníku.
Ale knihu také formovali sponzoři, grafik, tiskárna, nejen autoři a nakladatel. Jeden ze sponzorů, Zdravotní pojišťovna MV ČR, byla povodní v roce 2002 postižena nejen v Ústí nad Labem , ale i v Českých Budějovicích, kde povodeň vyplavila celou pobočku. V Ústí se zaměstnanci pojišťovny skládali na finanční pomoc pro jejich dva vytopené zaměstnance a pomáhali i ostatním občanům finančními dary a materiálními prostředky.
Berounský: Kromě dalšího partnera, kterým je majitel ústeckého pivovaru společnost Heineken, projekt podpořila sponzorsky i firma Juros. Jednatele Václava Šuteru znám dlouhá léta díky letitým osobním i obchodním vztahům, a navíc jsme všichni ústečtí patrioti, kteří mají snahu pro město něco udělat. Šel do projektu s námi, protože pohromu takových rozměrů je třeba jako varování lidem připomínat. Protože příliš rychle zapomínáme.

Co uděláte s výtěžkem z prodeje?
Mészáros: Finanční prostředky získané prodejem byly v roce 2002 beze zbytku převedeny na tehdy zřízené povodňové konto. Letos utržené peníze chceme opět věnovat na některý užitečný projekt, který bude ve městě vidět o konkrétním záměru se ještě rozhoduje…

A teď něco osobního. Kniha je ohlédnutím za zoufalstvím plným vody. Jaké zoufalství vás provázelo při přípravě této knihy? Já osobně jsem byl zoufalý z toho, že jsem v noci před odletem na dovolenou ještě dopracovával text a myslel jsem si, že se to nedá stihnout…
Mészáros: Byli jsme zpočátku trochu zoufalí z toho, že o finanční podporu projektu byl malý zájem bylo znát, že na rozdíl od emocemi a pocitem solidarity nabité doby po povodních, je dnes situace zcela jiná. Nakonec se ale partneři, kteří projekt považují za zajímavý, našli.
Berounský: Já se jen usmívám. Původní kniha byla číslovaná a máme v plánu opět udělat číselnou řadu. A již se nám ozvalo pár lidí, kteří by chtěli mít stejné číslo jako z původního vydání. Můžete si rezervovat knihu na e-mailu: petr@berounsky.cz.