Kontura: Na motorkách mě baví ten adrenalin

O víkendu a následně pak v závěru srpna ožije závodní depo Masarykova okruhu v Brně tradičním motoristickým ruchem. Nejdříve to bude mistrovství světa superbiku a následným vyvrcholením se jistě stane Grand Prix České republiky.

Jako každoročně je to velký kolotoč pro jezdce, mechaniky, manažery a diváky. V neposlední řadě jde o zajištění kompletních služeb a servisu pro všechny zúčastněné a hlavně pro jezdce samotné. S tím souvisí také rychlá záchranná služba v několika stupních důležitosti a nutnost přítomnosti vrtulníku.

Již podeváté zde nebude chybět zástupce Ústí nad Labem Peter Kontura, kapitán vrtulníku letecké záchranné služby Masarykovy nemocnice. Krátce před jeho odletem na nadcházející motoristický víkend jsme mu položili několik otázek.

Co vás přivedlo z Ústí až do depa brněnského automotodromu?
Řadu let jsem působil jako armádní pilot vrtulníku vojenské záchranné služby. V roce 2003 jsem přestoupil k civilní firmě Delta systém Air se sídlem v Hradci Králové a rok létal pro záchranku v Brně. Hned nato jsem přesídlil do Ústí nad Labem, kde létám i v současnosti. Podrobná znalost brněnských nemocnic a okolí byla jednou z důležitých podmínek při výběru asistenční firmy pro zajištění tak velkých sportovních podniků, jako jsou seriály mistrovství světa superbiků a Grand Prix.

Máte nějaký bližší vztah k motorismu a závodům vůbec?
Při své civilní práci se téměř každodenně setkávám s s dopravními nehodami. V letním období přibývá hlavně těch,co způsobili motorkáři. Tak například vůbec nejhorší byl jeden letošní červnový den, kdy jsem v jeho průběhu asistoval hned u čtyř karambolů motocyklistů.
Sám vlastním pouze malý skútr nebo jezdím osobním vozidlem. Jsem však velkým obdivovatelem motoristického sportu. Zvláště pak toho silničního, jako jsou superbike a závody seriálu mistrovství světa. Současná moderní špičková technika má svojí precizností hodně blízko k té letecké. A pak je to i ten adrenalin, který tento sport divácky přináší. Proto rád každoročně minimálně dvakrát do Brna přilétám. Mezi mé nejoblíbenější jezdce patří bezesporu italský jezdec „ doktor" Valentino Rossi a Američan Niky Hayden. V superbicích je to pak hlavně Španěl Karlos Cheka . Samozřejmě fandím i našim jezdcům. Velmi dobře se znám s Karlem Abrahámem, který je naopak velkým obdivovatelem a adeptem vrtulníkového létání.

A jak prožíváte vlastní závody v Brně?
Protože jsem zde hlavně pracovně, tak možnost aktivního sledování anebo fotografování po okruhu není. Naše stanoviště je však v těsné blízkosti tratě v areálu, kde je stálá ošetřovna s lékaři a je zde i mobilní klinika, kam ti nezranění jezdci ve chvílích volna přicházejí.
Dále je zde stanoviště technické přejímky závodních strojů. A to je také možná příležitost osobního kontaktu s jezdci. Ti sami často přijdou „nakouknout", čím by letěli, kdyby to náhodou na trati nevyšlo. Heliport se nachází u posledních dvou zatáček před cílovou rovinou, kde je i velkoplošná obrazovka. A večer po skončení tréninků a závodů mám možnost zajít do boxů jezdců. Pracovně je více starostí v kategorii superbiků než v GP. To vyplývá i z povahy závodů a počtu startujících. Většinou při pádech zasahuje rychlá záchranná služba, která má řadu stanovišť podél celého okruhu. Za ty roky, co zde létám, jsem nebyl nucen nikdy přistávat přímo na dráze. Vždy to bylo až po prohlídce jezdce na ambulanci či mobilní klinice v depu. Pak teprve rozhodne lékař o transportu vrtulníkem. Tím zatím nejznámějším jezdcem, kterého jsem před několika roky transportoval do brněnské nemocnice, byl výborný australský jezdec Garry Mc Coy. Vše ale dopadlo nakonec dobře .

A vy sám provozujete nějaký sport aktivně?
Vzhledem ke své profesi pilota vrtulníku musím každý půl rok absolvovat přísnou zdravotní prohlídku. S tím souvisí i potřeba dobré fyzické kondice. Pravidelně běhám po cyklostezkách v okolí Ústí nad Labem . Mám rád dlouhé tratě, a tak jsem několikrát běžel Košický maraton. A rád také startuji na maratonu v Itálii , v oblasti severní části jezera Lago di Garda.

Zpracoval Lubomír Hrstka