„Masky byly v tradičním českém stylu, takže sedláci, selky a my, Japonky," smály se Tereza z Příbrami a Adéla z Ústí, bývalé studentky UJEP. A tak se sem nostalgicky vracejí. „Nás to ba, navíc chceme podpořit studentské akce," řekla Tereza. „Těšíme se na finále majálesu, na Zrní," dodala Adéla.

ZAČALI AŽ ZBĚSILE

Program odstartoval až zběsile, vzpěračskou pantomimou Vaška Hanzla i drsnou poezií Lukáše Černocha, herců Činoherního studia z Ústí.

„Jsem rád, že studenti svojí aktivitou oživili další z tradic, že přecházejí trošku víc od komerce k nim. Že tu hrají i méně komerční kapely a budou oživeny i další tradice," řekl Martin Balej, rektor UJEP.

„Vymyslet masku bylo snadné. Takto v cylindru chodím normálně," tvrdil Adam, student Pedagogické fakulty UJEP v cylindru. „Dnes se těším především na vystoupení autorského čtení," pravil mladík, který později recitoval báseň Allena Ginsberga „Já jsem král máje". To už stánky nabízely vegeburgery, podpisové petice ochránců zvířat i jejich trička.

„Díky, že jste přišli. Kousek odtud jsem vyrostla. Nevím, jestli to někoho z vás zajímá, ale pro mě je to důležitý," svěřila se publiku Olga Königová, blonďatá zpěvačka indie rockové skupiny Ille. To už na malé scéně hráli výborní ústečtí studentští Hot Pants hrající moderní punk á la USA. Nabízeli CD za sto Kč, v textech si servítky nebrali.

ÚSTÍ PATŘÍ KONÍM

„A tohle jsou kluci, kterým Ústí patří," ohlásil moderátor domácí rockovou čtyřku Houpací koně. „A patřili k němu už v té době, kdy jste vy vůbec netušili, že budete na UJEP studovat," přesvědčoval. „Jsme na Klíši a tohle je Klíšská píseň," hlásil tančícímu publiku Jiří Imlauf, zpěvák, kytarista a autor textů Houpacích koní.

„Ještě nikdy jsem nehrál tak blízko bytu, ve kterém bydlím. Jsme rádi, že nás sem studenti pozvali, protože hrát tady na tom místě má smysl," řekl Imlauf. Skupina hrála třeba písně Desire City a na závěr hit Everest.

Po koncertu ústecké legendy přišly na velkou scénu kampusu, na Máj, masky. To začala studentská unie UJEP vyhlašovat nejen královnu, ale také krále majálesu. A přišla opět „stará známá Ústečanka", Adéla, která již UJEP vystudovala.

JE TO KRÁSNÝ POCIT

Nově představil svou masku také Jan z Liberce, krále agrárních farmářů starověku. „Být králem majálesu je krásný pocit, je to svým způsobem hodně překvapující. Sháněl jsem nějaký historický kostým a tento s cepem byl první, který mě napadl. I když tato soutěž nebyla o kostýmu, spíš o vědomostech," tvrdil mladík.

A Adéla prozradila: „Každý rok se s Terezou snažíme se svou maskou vyhrát. Loni jsme pohořely na vědomostech, na testu, letos to konečně vyšlo. Pokaždé se hrozně snažíme, vymýšlíme kostýmy, dá to hodně práce nakoupit materiál a udělat je a letos se ta snaha konečně zúročila."

A Jan se ještě ohlédl, kdo že ho letos na majálesu nejvíc pobavil. „Byli to ti, kteří krátce před mou korunovací dohráli koncert na menší hudební scéně zvané Les." (pozn. aut: „Byli to I Love You Honey Bunny".)

Propásl jsem své oblíbené alternativně hip hopové W. W. W. a nevěřím, že byli tak špatní, jak mnozí z publika tvrdili. Ale chápu, že miluje-li někdo Zrní z Kladna, proslulé skvostnou melancholií, osobitou lyrikou a zajímavým zvukem houslí, nemusí mu vyhovovat zvuk plus nevšední poezie W. W. W. „A přitom byli výborní," pravil na konci akce Pavel Mareček, ústecký advokát, ctitel kvalitní osobité hudby.

POZOR NA HRNCE

Chválil, jako já, i trojici Noisy Pots (tedy Hlučné hrnce), nevšední českou kapelu hrající bez pomocí přednatočených zvuků na zajímavě naladěné hrnce a pěkně vymyšlené klávesy. Připomínali mi proslulé americké Animal Collective a něco na tom bylo. Ostatně, Tata Bojs si je loni jako předkapelu do klubu Doma v Ústí nevybrali náhodou.

Na Studentský majáles přišlo během dne asi tisíc lidí. Odcházeli nadšení, asi třicet párů se vzalo. „Věříme, že nás i za rok naše univerzita podpoří a že tu opět majáles bude," řekla Deníku Karolina Holendová, předsedkyně studentské unie UJEP.

Svatba? Skončí nocí!

Třicet Kč stál originální oddací list asi sto párů, které uzavřely studentskou svatbu v pátek 29. dubna. Stačily dva podpisy, každá dvojice dostala foto z polaroidu.

„Je krásné si to takto vyzkoušet nanečisto," smála se Zdeňka po sňatku s Janem. Oba byli z ústecké univerzity, Zdeňka se těšila na majáles jako na mejdan.

„Těším se na vyvrcholení našeho sňatku, na svatební noc," přiznal Jan. „Jo, s tím musím počítat. K jídlu si dáme nějaký stejk, americké brambory a pivo," těšila se nevěsta. „Stálo mě to 30 Kč a nervy," smál se Jan.

„Přišli jsme se sem podívat a vzít se," přiznal Jiří, partner Adiy z Kazachstánu. „Je to tu velká radost. Poprvé jsem na majálesu, poprvé jsem se vdala," tvrdila studentka z UJEP.