„Na středisko můžeme být pyšní," říká.

Co si myslíte o aktuálním stanovisku rady a hejtmana Ústeckého kraje?
Názor pana hejtmana nesdílím, kouká z toho na mě neznalost. Do předlického střediska nepřicházejí lidé neprověření. Jsou v síti, kterou sleduje ministerstvo vnitra. Nejsou to žádní potulní migranti. Jde o prověřené lidi, kteří jsou připraveni integrovat se do našeho prostředí. Středisko funguje na evropské kvalifikaci, nikoli na nějaké nepromyšlené regionální bázi.

Je tedy dobře, že ho v Ústí máme?
Na středisko můžeme být pyšní, Ústí se tím připojuje ke světu, ve kterém migrace přirozeně probíhá. Spolupracovala jsem s paní Hannah, která v něm v minulosti žila. Byla to bytová designérka s těžce postiženou dcerkou. Za prací odešla do Prahy, kontrolními procesy je samozřejmě nadále sledovaná. Nevidím ve středisku jediný problém.

Dvakrát jste trávila čas v německém městě Passau, kterým v roce 2015 prošlo asi 300 tisíc migrantů. Jak to na vás působilo?
Byla jsem zvědavá na atmosféru a reakce lidí. Lidé, se kterými jsem se setkala, tak nerozumí naší panice, oni nic takového neprožívají. Já si vážím, že jsme emotivní lidé a reagujeme s obavami. Ale prosím, ne agresivně proti jakékoli lidské bytosti! To, že je někdo agresivní, musíme tomu dát stopku a nereagovat opětovně také agresí.

Na jedné straně jsou azylanti, na druhé ovšem uprchlická vlna, která proudí Evropou. Není důvod mít z ní obavy?
Česká republika byla v uplynulých letech připravena na migraci desetitisíců Ukrajinců a kapacity byly nachystané, pokud by se Ukrajina zvedla. Jsem přesvědčená, že v otázce imigrantů má jít o dočasnou záležitost, tedy podpořit a zase je vrátit. Avšak skutečnost, že se u nás někdo zamiluje do české země, práce nebo ženy, to je přece bohatství, které si tady můžeme nechat. Na druhou stranu jsem přesvědčena, že pokud v zemích jejich původu je kam se vrátit, tak se většina lidí bude chtít vrátit zpátky domů.