Aktivně hraje hokejbal a je skalním příznivcem FK Teplice. Denně se pak Pavel Doulík, děkan Pedagogické fakulty UJEP, asi padesátkrát podepíše.

Můžete přiblížit, co má vlastně v popisu práce děkan?
Má to dvě roviny. Děkan je za zákona statutárním zástupcem fakulty, to znamená, že jedná v pracovně-právní oblasti: uzavírá smlouvy, je zodpovědný za hospodaření fakulty, za rozpočet či za získávání prostředků. Druhá rovina se týká reprezentace fakulty, tedy účasti na různých akcích, jejich zahajování a podobně. Co se týká denní rutiny, tam to má také dvě stránky. Stále působím jako akademický pracovník, což zahrnuje výuku, zkoušení, publikování i řešení grantových projektů. Druhá část je úředničina, denně se padesátkrát podepíši, uzavírám dohody, smlouvy, přijímám pracovníky a řeším věci od marginálních záležitostí týkajících se toho, že katedra potřebuje finanční prostředky na nákup propisovaček až po to, že se na úrovni jednání s rektorátem či ministerstvem dohaduje přísun peněz nebo investicí. Je to rozmanité, člověk úplně neví, co ho každý den čeká.

Jak trávíte volný čas?
Nejsem ten typ, který by chtěl neustále něco podnikat a někam jezdit, jsem velmi rád v klidu doma. Volný čas mi vyplňují do jisté míry hlavně moje dvě děti. Třeba teď jsem poslední víkendy strávil celé stavbou lega. Pak samozřejmě trochu toho sportu, hraji aktivně hokejbal a jsem skalní fanoušek FK Teplice. A pak je to to, čím jsem asi nejznámější, a to je moje láska a úchylka, seriál Simpsonovi. Takže pokud to jen trochu jde, tak každý večer pouštím Primu cool a odreagovávám se u tohoto seriálu. Těch různých propriet, které jsem dostal s motivem této rodinky, je spousta, počínaje webovou kamerou přes sběratelské kolekce až po pivo. Nedávno jsem četl prohlášení, že by žáci měli povinně koukat na Simpsonovy, že to je záležitost, která skutečně ukazuje na ten reálný život, byť americký. S tím mohu souhlasit. Navíc český dabing je úžasný, málokdy se takhle zadaří, dialogy jsou výborné.

Jak osobně hodnotíte úroveň současných studentů?
Mám za sebou patnáctileté působení ve školství, které mám obohacené o to, že celou dobu paralelně učím na gymnáziu v Teplicích. Spektrum žáků mám ve věkovém rozmezí od 13 let až po kombinovaná studia tady u nás, kam chodí účastníci, kterým je i 60 let. Nejsem zastáncem toho, že úroveň studentů rok od roku klesá. Byť se to samozřejmě říká. Každá věková skupina člověku přinese nějaký jiný poznatek. Pravdou je, že jako každé jiné vysoké školy se i nás dotkla masifikace vysokoškolského vzdělání a jsou obory, kde selektivita uchazečů je velice nízká. To znamená, že si nemůžeme příliš vybírat, a proto jsou tedy situace, kdy se pracuje o něco hůře. Na vysoké škole mi pak trochu chybí možnost intenzivnějšího ovlivňování studentů, přeci jenom střední škola je o bližším kontaktu, tady je to takové víc na bázi dobrovolnosti a vlastní angažovanosti.

Přišli vám někdy studenti na vysoké škole na hodinu opilí?
Každý, kdo vzpomíná na svá studentská léta, tak k tomu většinou přidává nějakou historku ohledně alkoholu a party. Nejsem Nešpor, abych tady tvrdil, že studenti nemají pít. Patří to ke studentskému životu. Pokud je to však v rozumné míře. Když už se napiji, tak potom buď na tu výuku nelezu, protože mám tolik soudnosti, anebo tam jdu, protože vím, že to nijak neovlivní moje chování v rámci vyučovacího procesu. Ale abych jako děkan zaváděl nějaké testy na alkohol, tak to ne.