Nejhorší bývají nehody, kde jsou oběťmi i děti

Pomáhal ve zničených Troubkách během katastrofálních povodní na Moravě, zachraňoval raněné z doslova rozšrotovaných automobilů a hasil planoucí průmyslový podnik a další desítky požárů.

Který ze zásahů, jež jste zažil, pro vás byl ten nejdrsnější, na který nikdy nezapomenete a proč?
Za dobu ve výjezdu jsem jich zažil mnoho, na které se nezapomíná. Nejen požárů, ale i dopravních nehod, povodní, úniků ropných látek do řek a tak dále. Vzpomínám na požár Chemopetrolu Litvínov v roce 1996, rodinného domu plného odpadu. Na povodně v roce 1997 a zdevastované Troubky se také jen těžko zapomíná, případně na ty v roce 2002. Kolegové z celé republiky tehdy odvedli neuvěřitelný kus těžké práce a nejen oni. Z dopravních nehod jsou nejhorší na psychiku hasičů ty, kde jsou oběťmi i děti. Je to velmi náročné.

Kdy jste zažil svou první „zkoušku ohněm" a jak to vypadalo?
Mezi první požáry patřil zásah v prázdném domě, demolice. Následovaly požáry rodinného domu, bytu v paneláku, ale také řada požárů popelnic a kontejnerů.

Jaká specifika má oproti jiným krajům z hasičského pohledu Ústecký kraj, potažmo severní Čechy?
V Ústeckém kraji z tohoto hlediska máme vše. Tím myslím průmyslovou oblast, oblast zemědělskou, Krušné hory, Národní park České Švýcarsko. V Děčíně opouští ČR řeka Labe, která posbírá vodu z celých Čech.

Jaké největší hlouposti lidé v severních Čechách z hlediska požární ochrany dělají?
Lidé jsou neopatrní při zacházení s otevřeným ohněm a nevěnují dostatečnou pozornost čištění komínů.

Co je největším provozním a služebním problémem současnosti hasičských jednotek na severu?
Současným problémem je hlavně nejednotnost vozového parku. Máme mnoho různých podvozků na stanici. To představuje nároky na obsluhu, jiné jízdní vlastnosti, jiný servis. Možná by se to nezdálo, ale patří sem i oblast vystrojování. Potýkáme se s nejednotnou výstrojí v celém sboru a to kvůli nutnosti vyhlašování veřejných zakázek. To nám ostatně komplikuje všeobecně nákupy u některých komodit, kdy je kritériem cena a ne kvalita výrobku.

Co vás k tomuto povolání přivedlo?
Již od dětství jsem byl členem dobrovolných hasičů ve Lhenicích a jsem dosud. Tak když jsem měl možnost v roce 1993 nastoupit k hasičům, vyžil jsem ji. Také jsem chtěl pomáhat lidem.

Mimochodem, jak se díváte na dobrovolné hasičské sbory po své zkušenosti s nimi?
Jednotky SDH obcí jsou důležitou součástí integrovaného záchranného systému. Jejich činnost při ochraně obyvatel a majetku je velmi důležitá.

Jaké byly vaše profesionální hasičské začátky?
Po nástupu jsem začínal jako řadový hasič. Později instruktor lezeckých skupin. Poté jsem pracoval jako operační důstojník, vedoucí operačního střediska v územního odboru Teplice. Následovala zkušenost na funkci velitele požární stanice Teplice a poté náměstka pro Integrovaný záchranný systém (IZS) a operačního řízení (OPŘ). No a dnes vykonávám funkci krajského ředitele.

Sbíral jste zkušenosti i v cizině, kde a co konkrétně vás tam oslovilo?
Na stáži v cizině jsem sice nebyl, ale ze zahraničí čerpám informace z výstav a o nových technologiích a zajímám se o nové technologie a trendy ve světě.

Co vás přivedlo do funkce ředitele?
Dál mne vždy přivedla nějaká výzva a možnost něco řešit a případně i změnit k lepšímu. Platí to i v tomto případě.

Závěrem, jaké poslání dnes mají hasičští profesionálové?
Základním posláním hasičů je doslova: „… chránit životy a zdraví obyvatel, životní prostředí, zvířata a majetek před požáry i jinými mimořádnými událostmi a krizovými situacemi.