Pokud doslova epidemie sebevražd proběhla od května do července 1945, policejní stanice koncem roku 1945 a začátkem roku 1946 hlásily již sebevraždy z běžných příčin. Například neštěmická stanice uvedla, že František Pohl z Neštěmic spáchal v noci 30. ledna 1946 sebevraždu zastřelením z vojenské pušky. Dne 13. ledna 1946 spáchala sebevraždu utopením „jistá Millerová z Vaňova" německé národnosti.
Velitelství stanice SNB v Telnici hlásilo okresnímu velitelství SNB, že 25.2.1946 oběsil se v Habrovicích 71 roků starý muž německé národnosti, který byl nemocen.
Smrt chlapce
Válka se přesto podepisovala na lidských životech tragicky i po mnoha měsících po uzavření míru. Ještě v roce 1946 zabíjela válečná munice. Způsobila smrt šestnáctiletého chlapce.
Stanice SNB Vyklice, hlášení z 25.2.1946: „Německý chlapec Josef Suk v šestnácti letech zemřel po výbuchu střelného prachu. Na louce mezi Vyklicemi a Tuchomyšlí si hrál se shromážděnou municí po Němcích. Z nábojnic vysypával prach. Po explozi byl vážně zraněn na hlavě a nohách. Tři hodiny po operaci v ústecké nemocnici zemřel."
Sovětský stín
Rudá armáda sice opustila v listopadu 1945 ústecké ubikace a obyvatelstvo (české i německé) se přestalo bát rabování sovětskými vojáky, ale stín strachu zůstal. Lidé, kteří žili v Ústí a narodili se tu, nebo před válkou žili na území, které v roce 1946 bylo součástí SSSR, se báli, že budou násilím deportováni zpět do sovětského Ruska.
Sovětské orgány se již od prvních poválečných měsíců pilně vyptávaly, kde tito lidé na Ústecku žijí. Proto byla zcela běžná korespondence jako například, když velitelství stanice SNB v Trmicích 18. února 1946 sdělilo ústeckému ONV, že v Trmicích žije Stanislava Jaremčuková, narozená 20. ledna 1921, ruské národnosti, příslušná do Chmelivky, posledně totálně nasazená na práci ve Frankfurtu nad Mohanem, ale tehdy již bytem v Trmicích. Stejně tak i Anna Ullmannová, narozená 26. 5. 1906, vdaná, v domácnosti, národnosti ruské, posledním bytem Sverdlovsk Ural, od roku 1938 bytem v Trmicích.
Bezpečnostní referent ONV 25.2.1946 následně žádal SNB Velitelství stanice Trmice o sdělení, „proč se jmenovaní sovětští občané ještě ve vašem obvodě nacházejí a z jakých důvodů nemohli být repatriováni."
Dne 5. března 1946 trmická policie oznámila ONV, že Jaremčuková žije v Trmicích s Čechem, se kterým má jedno dvouleté dítě, a zažádali o povolení ke sňatku. Ullmanová byla provdána za německého státního příslušníka, který byl od první světové války v Rusku a v roce 1938 se vrátil domů s rodinou na návštěvu „a více se do Ruska nedostali".