„Mezi takzvaně neustále naštvané a nespokojené lidi patří také můj starší bratr Petr," vypráví sedmatřicetiletá Kateřina z Ústecka.

„Někdy je dost těžké se s ním bavit i o běžných věcech. Skoro na každou situaci má negativní a odmítavý pohled. I pozitivní novinku nakonec odbude s tím, že to stejně dopadne špatně. Nadává na současnou politiku u nás i ve světě, na ceny zboží v obchodech i na počasí, které nikdy není podle jeho představ," vypráví Kateřina a dodává, že její bratr je přitom přiměřeně vzdělaný a po pracovní i osobní stránce zajištěný.

„Zajímalo by mě, odkud se tedy ta věčná negace bere," podotýká.

LIDÉ TO MAJÍ V POVAZE

Podle politologa Zdeňka Zbořila mají lidé negativismus zkrátka v povaze.

„Je to typická vlastnost lidstva jako celku. Obdobný přístup mají kdekoliv ve světě," tvrdí Zbořil a vysvětluje, že oficiální statistiky konkrétního člověka vůbec nezajímají. Jednotlivec podle něj vždy vychází ze svého prožívaného životního příběhu.

„I v Beverly Hills budou mít blbou náladu, když jim momentálně dojde kokain. V lidské společnosti je trvalý rozpor mezi zkušeností jednotlivců a statistikami. Neexistuje například průměrná mzda. Uveřejňovat takové statistiky je matoucí. Na jedné straně je minimální mzda, na druhé straně vysoké supermzdy několika procent obyvatel," říká politolog.

Nejedná se přitom pouze o skryté rozpory mezi zvyšováním mezd či důchodů, ale i o celkové chování lidí ve společnosti.

NEJISTOTA PRAMENÍ I Z POLITIKŮ

„Společností přitom musíme rozumět situaci v domě, na sídlišti, ve městě, chování různých skupin obyvatelstva, nejistotu pramenící z chování politiků, etnických skupin a podobně," popisuje příčiny rozdílů mezi realitou a průzkumy agentur. To, co je někdy prezentováno jako blbá nálada, je podle Zbořila v podstatě jen zdravá skepse zpestřená místním folklorem.

Podle psychologa Miroslava Hudce z České Lípy je stav, kdy se člověk nedokáže z ničeho radovat a svůj život hodnotí většinou pesimisticky, spíše společenským zvykem.

„Myslím si, že Češi zdaleka nejsou takoví pesimisté, jak by to podle toho častého nadávání mohlo vypadat. Představte si, že budete sedět s přáteli, kteří budou svorně kritizovat poměry či nějakou situaci. Vaše opačná reakce v tomto případě pozitivní názor, bude spíše znamenat provokaci," vysvětluje Miroslav Hudec. Jak říká, společné nadávání například na politiku je jistou společenskou normou.

„Nevyvozoval bych z toho však, že Češi jsou skutečně pesimisté. Bylo by zajímavé srovnat skutečnou náladu a pocity lidí s výroky, kdy lidé tvrdí, že je vše špatně," uzavírá psycholog.