„Ten papír jsem mít musel. Ale nepoužil jsem ho. Nebylo třeba. Žádné rvačky ani ničení majetku se nestaly," vzpomíná Kubice.

Podle něho byly změny tehdejšího režimu nutné a volání po nich prý vítal. Opakovaně se setkal se zástupci stávkujících, vedených tehdejším režisérem Činoherního studia Petrem Poledňákem a učitelem gymnázia, pozdějším ústeckým primátorem, ministrem a dnes velvyslancem v USA, Petrem Gandalovičem. „Všechny požadavky, které měli, jsme splnili. Byly rozumné," uvádí Kubice.

Ochota střílet

Vyjednávací tým s rodící se základnou Občanského fóra vytvořili hlavně lidé, kteří tehdy pracovali v národních výborech. Josef Kubice přiznává, že ve stranické struktuře existovali i lidé, kteří se moci vzdát nechtěli. „Dokážu si představit, že někteří byli ochotní i střílet," domnívá se.

Ústecký primátor z roku 1989 Josef Kubice na snímku z roku 2014.Jako jeden z mála promluvil k lidem na jedné z manifestací den po generální stávce. Dav ho vypískal. „Byla taková atmosféra," vysvětluje.

Nevhodná minulost

Ve funkci primátora se udržel až do března roku 1990, kdy jej nahradil Jan Schmidt. Pak zkoušel najít práci. „Byl to problém. Většinou jsem skončil někde u personálního šéfa nebo ředitele a ti mi naznačili, že vzhledem k mé minulosti by nebylo vhodné mě zaměstnat," vypráví.

Jako jeden z prvních v Ústí proto využil možností rozvíjející se tržní ekonomiky a vrhl se na podnikání. „Získal jsem recept na kremrole a začal péct. A začátky byly nad očekávání úspěšné. Hlad lidí po novinkách a malovýrobě byl obrovský. Měl jsem víc peněz než primátor," usmívá se.

Nakonec kvůli německému partnerovi, který ho podvedl, skončil se ztrátou. Před dvanácti lety se odstěhoval do Chomutova. Do Ústí se ale občas za přáteli jezdí podívat.