„Neexistoval spolek, strana, společenství, v jehož čele by nepůsobil alespoň krátký čas akční výbor," poznamenala historička Věra Hladíková v Dějinách města Ústí.

Kláštery a lágry

Nespolehlivé lidi a opzičníky postupně dehonestovali, propouštěli z práce a de facto posílali do rukou nově vzniklé Stb. Teror pokračoval likvidací duchovenstva, sloučením KSČ a sociální demokracie, znárodněním živností.

„V říjnu roku 1952 byla v Ústí likvidována církev adventistů a jejich kazatelské stanice," pokračuje historička Hladíková.

Na jaře 1950 během Akce K režim zrušil katolické kláštery dominikánů v Ústí a salesiánů v Trmicích. Mezi těmi, koho noví komunističtí páni zlikvidovali, byl například pedagog Ladislav Tycler. Jako nespolehlivého jej estébáci zatkli přímo při vyučování. Prožil roky v lágrech a konečné rehabilitace se nedočkal. Čestná občanství Ústí získali Stalin i „Kléma" Gottwald a další potentáti, začal čas demolic a tvář Ústí se změnila.

Monstrprocesy a čistky

Ve druhé polovině šedesátých let, když už odezněly monstrprocesy a vnitrostranické čistky, se zdálo, že začíná společenská obroda. Začaly tu působit KAN a K 231. Jenže armády Varšavského paktu 21. srpna 1968 pomohly nastolit normalizaci. První okupanté projeli Ústím od Božtěšic okolo 23. hodiny téhož dne.

Ústečané se stáhli do soukromí. Do ulic vyšli až po dvaceti letech, aby po 17. listopadu 1989 podpořili protestující studenty. Totalitu nakonec pomohly ukončit 27. listopadu ústecké Lidové milice, když odmítly rozkaz krajské KSČ. Ústí vstoupilo do nové éry.