Byla to zásadní zpráva, která nakonec vedla k tomu, že se mohl v klidu s rodinou oficiálně odstěhovat z Československa jako bezúhonný občan.

Evropský příběh

Trübenbachův příběh ukazuje souvislosti, v jakých žili někteří Ústečané v evropském kontextu bez ohledu na to, zda byli Čechy či Němci, popřípadě Židy.

Ústecká část příběhu Trübenbacha končí až o rok později při vyřizování žádosti o vystěhování.

V rámci vyřizování žádosti 2. března 1947 bezpečnostní referát sděloval, že Gustav Trübenbach, narozený v Ústí n. L. v roce 1901, německé národnosti, bytem v Bělehradské ulici č. 42, není veden v místních záznamech (Wehrstammblatt) z dob okupace, protože byl mimo Sudety a ČSR.

Nebyl tedy oficiálně nepřítelem československého státu. Již v roce 1939 se odstěhoval s rodinou do Dánska. Utekl před okupací Čech nacistickou armádou, v roce 1941 až do Švédska. Zdejší úřad nemá námitek „proti udělení povolení k trvalému přesídlení s celou rodinou do Švédska."

Dochovaly se také rukopisné poznámky, podle kterých byl Trübenbach do okupace, tedy do 4. 10. 1938, v Ústí nad Labem, potom odešel do Prahy a od 15. 3. 1939 do Dánska. Ve Švédsku se zdržoval od roku 1941 do roku 1946, kdy se vrátil do Ústí.

V poznámkách je uvedeno, že Trübenbach se vrací z ciziny proto, že nynější výdělek 10 Kčs na hodinu nestačí na vyživování rodiny.

Sovětské nebezpečí

Sovětské orgány měly zájem o návrat všech osob, které před válkou žily na území SSSR. Tento zájem měly i o lidi, kteří se staly příslušníky SSSR až v průběhu války či po válce, jako třeba obyvatelé Podkarpatské Rusi.

V této souvislosti velitelství stanice SNB v Trmicích 18. února 1946 sdělilo ústeckému ONV, že v Trmicích žije Stanislava Jaremčuková, narozená 20. ledna 1921, ruské národnosti, příslušná do Chmelivky, posledně totálně nasazená na práci ve Frankfurtu nad Mohanem, ale tehdy již bytem v Trmicích. Stejně tak i Anna Ullmannová, narozená 26. 5. 1906, vdaná, v domácnosti, národnosti ruské, posledním bytem Sverdlovsk Ural, od roku 1938 bytem v Trmicích.

Pátého března 1946 trmická policie oznámila na dotaz ONV, že Jaremčuková žije v Trmicích s Čechem, se kterým má jedno dvouleté dítě a zažádali o povolení ke sňatku. Ullmanová byla provdána za německého státního příslušníka, který byl od první světové války v Rusku, a v roce 1938 se vrátil domů s rodinou na návštěvu. Více se do Ruska nedostali.

Cesta do Skotska

Ministerstvo vnitra 19. února 1946 zaslalo ústecké okresní správní komisi žádost o odložení odsunu Hermíny Plathenové, bydlící v Ústí n. L., Na schodech 4.

Československé velvyslanectví v Londýně předložilo prostřednictvím ministerstva zahraničí žádost britského občana Richarda Plathena z Edinburgu o odložení odsunu jeho matky, sedmdesátileté ženy, která žila v letech 1892 až 1920 ve Velké Británii.

Nikdy prý nebyla členkou nacistického hnutí. MV žádalo o urychlené přezkoumání případu a podání zprávy. „Odsun jmenované budiž odložen až do zvláštního pokynu zdejšího úřadu."

Z předchozího dne 18. února 1946 je datována žádost staré paní o zproštění povinnosti nosit bílou pásku.

V něm je uvedeno, že konzulární oddělení britského velvyslanectví v Praze OSK v Praze sdělilo, že její syn Richard se zúčastnil druhé světové války jako důstojník britské armády, není dosud demobilizován a stará se o to, aby mohla co nejdříve odcestovat do Anglie, kde se v roce 1872 v Bad Pyrmont narodila. Než budou vyřízeny formality k odjezdu, žádá, aby nemusela nosit bílou pásku. „… doufám, že jako matka vojína spojenecké armády nemohu být řazena mezi nepřátele," uvedla stará paní.

Neuplynulo příliš mnoho vody v Labi a jako sto dvacátý druhý Němec v roce 1946 obdržela stará paní 27. února 1946 právo od Okresního národního výboru nenosit bílou pásku. Byla také zbavena policejních omezení neplatila pro ni již policejní hodina jako pro Němce, neměla také již omezený přístup do veřejných místností. Z odsunu je vyňata do doby, než se vystěhuje do Anglie.

Tím byl případem úředně uzavřen.