Byl hvězdou, pak mu sláva zamotala hlavu. Život mu dal druhou šanci a on ji nepustil. Vrátil se na výsluní. Teď devětatřicetiletý Roman Rusňák učí boxovat mladé kluky v Chlumci a Krupce. Sní, že jednou vychová olympionika.

„Box není jenom mužný sport, je to promyšlený balet a výchova k sebeovládání. Ulice jsou plné zranitelných kluků, já jim dávám naději," říká Roman Rusňák z Chlumce.

První trénink a bylo rozhodnuto

Než v jedenácti letech objevil kouzlo boxu, moc nesportoval. „Rodiče neměli zájem a čas. Obdivoval jsem kamaráda Petra Procházku, který boxoval za Rudou hvězdu. Jednou mě vzal na trénink a bylo rozhodnuto. Prvním trenérem byl Arnošt Rus, začal jsem sbírat medaile a republikové tituly. Do dvaceti to bylo bezva, pak jsem si to sám zkomplikoval a sedm let jsem neboxoval. Byl jsem mladý, sláva mi vlezla do hlavy," ohlíží se zpět.

V sedmadvaceti ale dostal druhou šanci. Dvě utkání boxoval v extralize za SKP Ústí nad Labem. Nikdo to nečekal, ale zabodoval tak, že o sebe rozvířil velký zájem. Přestoupil do Děčína a přišel druhý šok. Hned ve druhém utkání vyřadil reprezentanta Karla Vrtišku. Probojoval se opět na republiku. Šest let pak bavil rozhodčí šikovným pohybem, soupeře likvidoval vytrvalostí a chytrou taktikou.

Vlastní boxerský klub

Ve třiatřiceti letech skončil aktivní kariéru a dal se na dráhu rozhodčího a trenéra. „Mám III. třídu a licenci mezinárodního rozhodčího AIBA. Začal jsem pomýšlet na vlastní boxerský klub. Předloni jsem si splnil sen a založil SK BOX Chlumec," říká.

Na první nábor přišlo deset kluků. Kvůli novým nadějím objížděl školy v Ústí a okolí. „V Krupce byl velký zájem. Problémem ale bylo dojíždění na tréninky, v sociálně slabých rodinách jsem musel ledacos vysvětlovat. Někteří kluci v létě chodili pěšky, jiné jsem vozil autem. Dnes mám dvě sportovní základny, v Chlumci a Krupce. Pětapadesát nadšených boxerů, kteří respektují pokyny trenérů a mne považují za druhého tátu," vysvětluje.

Některé kluky kromě boxu totiž učil zdravit sousedy, jiné vázat kličky u bot. „Ale zvládlo se to. Slušnost, vzájemný respekt a přátelství. To jsou mé požadavky. Pokud to hoši nezvládají, končí," říká. Ví, že box většina lidí považuje za surový sport, ale není to pravda. „Oproti fotbalu nepřichází v úvahu žádná záludnost, jeden proti jednomu, férový souboj ve stejné váhové kategorii pod dohledem pěti rozhodčích a lékaře. Skvělá fyzička, seberealizace, zákaz kouření," dodává Rusňák.