VYBERTE SI REGION

Soběslav I. zničil u Chlumce německé vojsko

Chlumec - Od velkého vítězství českého knížete nad římskoněmeckým králem a budoucím císařem uplynulo tento týden rovných 860 let.

21.2.2016
SDÍLEJ:

Bojovník z 11. století v ústeckém muzeu.Foto: Deník/Kristián Šujan

„Císař Lotr kul hned pomstu, sehnal ozbrojenců spoustu, chvástal se, že na oplátku, všechny Čechy zhubí vkrátku, Soběslav pak poblíž Chlumce s císařem se střetl prudce Češi tam, jak každý ví, bojovali jako lvi, z knížecího končíře sršel jisker oblak žhoucí. Němci prchli ve víře, že pekelnou vládnou mocí a třásli se jak list."

Takto popsal kronikář Dalimil ve své kronice, jak Čechové 18. února 1126 u Chlumce porazili vojska budoucího císaře Lothara III. Včera od té doby uplynulo rovných 860 let. Často je zdůrazňován národní charakter, který kníže Soběslav údajně vtiskl českým bojovníkům, které shromáždil v odporu proti německému vládci.

Výsledek střetu přinesl knížeti nejen evropské uznání a posílení české státnosti, ale paradoxně i přátelství a podporu německého krále Lothara. Kníže Soběslav se totiž vyznačoval nejen velkým politickým rozhledem, ale i smyslem pro realistickou politiku. Co oba soupeře přivedlo na bitevní pole?

Zákruty knížecí politiky a říše

Bitvou u Chlumce vyvrcholil boj o české knížectví mezi Soběslavem a Otou II. Olomouckým, v té době nejstarším Přemyslovcem, favoritem německého krále. Soběslav byl bratrem Vladislava I. Jenže si příliš nerozuměli a jejich hádky usmiřovali i polský kníže Boleslav III. Křivoústý. Nakonec se usmířili až díky své matce Svatavě a biskupu Otovi Bamberskému.

Císařská koruna, jíž nechal zhotovit zakladatel franské říše Karel Veliký. Soběslav se vrátil z vyhnanství do Čech 2. února 1125. Kosmas, první český kronikář ve svém posledním zápisu uvádí, že se smířili ve středu o velikonočním týdnu. Díky uznání za nástupce Vladislavem byl zvolen za knížete i českými velmoži.

Tím ovšem pranice o knížecí stolec neskončila. Vládu si nárokoval i Ota II. Olomoucký jako nejstarší Přemyslovec. Tehdy totiž ještě vláda nedědila z otce na syna, ale podle pravidel takzvaného seniorátu, moc přecházela na nejstaršího příslušníka panovnického rodu.

Dva následníci, jeden stolec

Ota II. požádal o podporu právě německého krále Lothara III. Ten jeho nároky uznal a pozval Soběslava k projednání záležitosti do Řezna. Soběslav se však nedostavil. Místo sebe vyslal ke králi nepříliš reprezentativní zástupce.

Lothar proto sebral vojsko a vyrazil s ním do Čech. Doprovázel ho vedle Oty II. i Albrecht Medvěd, budoucí braniborský markrabě. Lothar si nejspíš sliboval snadné vítězství. To se ale ošklivě spletl a válečná výprava do Čech skončila katastrofálně.

Jak opět veršovaně píše kronikář Dalimil, roku onoho prý „… napadlo takové množství sněhu, jaké prý žádný člověk neviděl," píše kronikář.

Přišel hlad a mráz, mnoho lidí zemřelo prochlazením a hladem. Římskoněmecký král Lothar III. Saský to ignoroval. Dokonce ani nesebral brannou moc z celé říše. Stačili mu válečníci z východu Saského vévodství. Českému knížeti ale neuniklo, co jeho mocný soused chystá.

Zachoval ale klid. „Doufám v milosrdenství Boží a zásluhy svatých mučedníků Kristových, Václava a Vojtěcha, že nebude vydána naše země do rukou cizinců," prý prohlásil.

Na pomoc, dle jiné pověsti přišly i svaté relikvie. Svého kaplana Víta údajně poslal do Vrbčan, aby zde nalezl v místním kostele praporec sv. Vojtěcha. Ten pak nechal připevnit na kopí sv. Václava, patrona české země.

Když tají ledy, vojáci trpí

Ať už to bylo jak chtělo, obě relikvie posílily sebevědomí českého vojska, což je ve válečných dobách velmi důležité. Přišel 16. únor 1126 a s ním obleva. „Vojsko německé dne 18. února 1126 vkročilo do Čech skrze úžiny horní za Chlumcem. Soběslav již napřed tam dal nadělati záseky a rozděliv své lidi ve tré, rozestavil je na příhodných místech jak po dolině, tak i po návrších," popisuje jeden ze zakladatelů české historické vědy, František Palacký.

Vyobrazení Lothara III. a Soběslava I. v bitvě u Chlumce v Chronicon Pontificum et Imperatorum, vznik kolem roku 1450. Jenže při oblevě taje sníh a pukají ledy. Potoky se mění v řeky. Sníh se bořil a změnil pochod do Čech v očistec na zemi. Jezdci proto raději sesedli z koní a většina bojovníků svlékla zbroj. Německé vojsko skrz hory přivedl Ota Olomoucký. Za ním neuspořádaně mašírovalo několik skupin vojska.

Bitevní formaci chtěli zaujmout až po průchodu pomezním hvozdem. Lothar s Albrechtem a Otou a si nejspíš mysleli, že Soběslava překvapí. Jenže ten na ně už dávno čekal u hradiště v Chlumci, někde nad nakléřovským průsmykem.

Pochodující Lotharova armáda o tom neměla tušení a napochodovala mu naprosto nepřipravená přímo „do rány". První zavelel k útoku Soběslav. Jen málo nepřátel se zmohlo na nějaký smysluplný odpor, většina utíkala zpět k hranicím.

Praporec a zázrak zjevení sv. Václava

Soběslavův kaplan Vít, nesoucí posvátný praporec, měl bojující Čechy podle pokračovatele Kosmovy kroniky Mnicha sázavského povzbuzovat slovy: „Buďte stálí, neboť nad hrotem posvátného kopí vidím svatého Václava, jak sedě na bílém koni a oděn bílým rouchem bojuje za vás!

„Když přišli do úzkého průsmyku mezi dvěma horami, kde byli jako z božského řízení sevřeni bez jakékoli možnosti útěku.

Kníže Soběslav, rozděliv své bojovníky na tři zástupy, náhlým útokem na ně vyrazil, a všechny, kdož se mu naprotiv postavili, ostřím meče přivítal" líčí Kosmův následovník, zvaný Mnich sázavský.

U Chlumce nalezlo svou smrt mnoho bojovníků Lotharovy armády, mezi nimi i Ota II. Olomoucký. Údaje o padlých se různí, jeden údaj hovoří o pěti stovkách, druhý uvádí dvě stě sedmdesát. Z Čechů pak měli padnout jen „… tři vzácní mužové."

Lothar zabránit masakru nemohl. Byl odříznut od první skupiny a terén vylučoval jakoukoli pomoc. Nakonec zaujal postavení na nedalekém kopečku vprostřed obklíčení. Nezbylo, než vyjednávat.

Soběslav se ukázal jako obratný diplomat. Brzy se dostavil do tehdejšího sídla císařské moci, Řezna, aby přijal české knížectví od budoucího císaře v léno. Obdržel titul nejvyššího číšníka s právem volit říšského panovníka.

Na tomto spojenectví pak vybudoval svou zahraniční politiku. Podpořil Lothara vojensky a na jeho straně se několikrát účastnil bojů proti Štaufům. Soběslavovi vojáci byli po Lotharově boku, když ho 4. června 1133 v Lateránské bazilice papež Innocenc II. korunoval císařem.

Autor: Janni Vorlíček

21.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veřejná lednice nakrmí studenty

Klíše - Konec plýtvání s potravinami! Na vysokoškolských kolejích na Klíši zavedli v přízemí veřejnou lednici. Co ubytovaní studenti nesnědí, mohou nově do lednice vložit a jakýkoli student si z ní následně může cokoliv vzít. Zcela zdarma.

FOTO/ANKETA: Právě jsme se narodili

Ústí nad Labem - Představujeme vám miminka vyfotografovaná v 39. týdnu roku 2016.

ORL má nové ambulance. Pacienty čeká vyšetření moderními přístroji

Ústí nad Labem - Zmodernizované prostory oddělení ORL představila ve čtvrtek Masarykova nemocnice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies