Slovní spojení doba kamenná má pro mnohého moderního člověka až mystický nádech spojený s mrazením v zádech. Dá se říci, že jsou to pocity oprávněné. Ačkoliv život pravěkých lidí dokumentuje řada nálezů, jen těžko se dokážeme vcítit do jejich kulturního myšlení.

Proměny světa

Neznáme přesně jejich kultické představy a rozsah jejich poznání světa, můžeme jen odhadovat na základě jiných kamenných kultur a jejich nositelů, kteří přežili až do dnešních dnů. To platí o všech národech a kulturách, které máme na Ústecku doloženy.

Co však víme je, že v pozdní době kamenné (eneolit), na rozdíl od mladší doby kamenné (neolit), musely život i kultovní představy člověka zažít významnou proměnu. Mezi typické rysy eneolitu patří rozšíření chovu dobytka a jeho zápřah k oradlu.

Oproti jakémusi sběru bobulí a travin, či nedokonalému okopávání plodin na malých políčkách, to představovalo obrovskou technologickou zemědělskou revoluci.

Poprvé mohl člověk vypěstovat více potravin, než sám potřeboval. Tím se ovšem mění s největší pravděpodobností i celá společnost.

Vůdčí úloha matky rodu a země živitelky postupně upadá a do popředí vystupuje muž pastýř a ochránce velkorodiny. Matriarchální rodový systém je pozvolna nahrazován patriarchálním.

„Charakter materiální kultury setrvává na stejné úrovni, jen vypracování kamenných sekeromlatů a sekerek je dokonalejší," píše o tom ústecká archeoložka Marta Cvrková v Dějinách města Ústí. „Časté ohrazení sídlišť souvisí zřejmě s rozšířeným chovem dobytka."

Stopy na Ústecku

Do pozdní doby kamenné datujeme jednotlivé nálezy kamenných seker z obou břehů Labe. V tomto období se kulturní kvas ve střední a západní Evropě vyznačoval etnickými přesuny, či stěhováním „národů".

Od konce neolitu do staršího eneolitu, zhruba do roku 3,5 tisíce před Kristem, k nám z Německa zasahuje lid kultury jordanovské. „Její dosud jediný výskyt na Ústecku odkryl v roce 1990 archeologický výzkum na pravém břehu Bíliny," napsala o tom Cvrková.

Přesněji v Žižkově ulici u Trmic. Onoho roku zde archeologové objevili sídlištní objekt s velkou kupolovitou pecí na vypalování keramiky.

Ve starším eneolitickém období ve velké části Evropy dominují lidé kultury nálevkovitých pohárů, jejíž nositelé k nám přišli ze sousedního Německa v období 3,5 až 3 tisíce let před Kristem, v nálezech je ale máme zastoupeny poměrně řídce.

Osada v Trmicích

„Zachovala se jen část nálezů ze sídliště, které bylo v letech 1904 až 1906 zničeno těžbou hlíny v Hartmannově cihelně na Klíši," popisuje to Cvrková. „O pobytu jejích představitelů pak vypovídají ojedinělé nálezy kamenných nástrojů ze Střekova, Krásného Března a z Ústí."

Další sídliště lidu kultury nálevkovitých pohárů odkryli vědci až při zmiňovaném archeologickém výzkumu roku 1990 u Trmic. Nalezli šest sídlištních objektů a část žlabu se stopami kůlových jam, tedy pozůstatek jednoduché palisády z původního ohrazení osady. Velký počet zvířecích kostí svědčí i o intenzivním chovu dobytka. S největší pravděpodobností právě kvůli němu obyvatelé osady vybudovali ochrannou palisádu.