Konfliktním událostem v evropských metropolí jsou totiž nablízku také ústečtí studenti z místní univerzity. Všichni jsou v pořádku, ale jak sami říkají, strach v nich ještě stále přetrvává. Deník se spojil se studentkami z belgického Bruselu a z francouzského Orléans, které souhlasily s rozhovorem.

Temnota a strach nesmí zvítězit

Tereza Mikulášková z Pedagogické fakulty ústecké univerzity je na odborné stáži na belgické Université Libre de Bruxelles. Jak říká, strach by člověka neměl ochromit.

Jak vnímají Belgičané pařížský teroristický útok? Několik teroristů bylo v pondělí zatčeno také přímo v Bruselu.
TEREZA MIKULÁŠKOVÁ studuje v Bruselu.Konají se různé pietní akce, také na naší univerzitě. Významné budovy v Bruselu jsou nasvíceny v barvách francouzské trikolóry, lidé k nim přinášejí květiny a vzkazy, zapalují svíčky. Pietní průvody a setkání ale určitě nejsou tak masivní jako v lednu po útocích na redakci Charlie Hebdo. Belgičané jsou samozřejmě otřeseni, o situaci s našimi studenty diskutujeme, jejich názor na uprchlickou krizi se však nijak nezměnil. Nesetkala jsem se zde zatím s nikým, kdo by kvůli pařížské tragédii tvrdil, že Evropská unie má přestat přijímat uprchlíky.

Jak vypadá od pondělí bezpečnostní situace v Bruselu?
Bezpečností opatření jsou zostřená, na rušných ulicích a v metru jsou vidět policejní hlídky a kolem evropských institucí je víc vojáků než obvykle. Zrušilo se plánované fotbalové utkání a na naší univerzitě momentálně probíhají jednání, zda nezrušit i zítřejší průvod Saint-Verhaegen. To je tradiční studentská oslava s tisíci účastníky. Studenti se svých oslav nechtějí vzdát, na sociálních sítích se shodují, že temnota a strach, který teroristé šíří, nesmí zvítězit, naopak píší: „Dáme jim smích, radost a zábavu!"

Konfliktní situace se ale odehrávají i v bruselské čtvrti Molenbeek, kousek od vás.
Ano, jde o arabskou čtvrť s vysokým procentem nezaměstnanosti, ale není pravda, že oblast je pro nemuslimy uzavřená či nebezpečná. Nedávno jsem tam byla a rozhodně neplatí, že by šlo o nějakou uzavřenou oblast, kde platí právo šaría, jak tvrdí některá média.

Strach tedy nemáte?
Strach by člověka neměl ochromit natolik, aby se vzdal toho, co má rád. Paříž i Brusel mám ráda pro jejich rozmanitost, toleranci a otevřenost jejich obyvatel, proto se tam budu vždycky ráda vracet.

Štve mě, že se nemluví o požárech Indonésie

22letá Barbora Balejová studuje v Orléans, asi 120 km od Paříže. O teroru v Paříži se dozvěděla přes sociální sítě.

Co říkáte na současnou situaci ohledně teroristických útoků v Paříži?
V Paříži jsem byla před dvěma týdny. Je to strašné a je mi líto rodin, které kvůli tomu byly zničeny. Ale tak nějak se bojím, že se ta situace požene špatným směrem, například že dojde k prohloubení nenávisti k muslimům. Média na tom budou těžit ještě týdny, ale jen protože jsou to „atraktivní" zprávy, přitom na světě se toho děje dost. Například mě štve, že jsem ve zprávách neslyšela o požárech v Indonésii.

Jak jste se o útocích dozvěděla?
Napsala mi kamarádka na Facebooku, prakticky pár minut po tom, co se to stalo, a potom už jsem to sledovala online.

Zpřísnily se u vás v Orléans bezpečnostní kontroly?
V Orléans jsem žádné velké změny nezaznamenala. Všimla jsem si, že v autobusech na obrazovkách občas problikne zpráva, ať cestující hlásí podezřelé předměty jako odložené tašky.

Bavíte se se spolužáky o teroristickém útoku?
Debatovali jsme o tom se spolužáky i s učitelkou francouzštiny. I koordinátorka na univerzitě nám napsala, že pokud máme obavy, můžeme si s ní přijít o tom promluvit.

Neuvažovala jste v první chvíli, když jste se o útocích dozvěděla, že pojedete domů?
Vůbec. Spíš jsem se bála, že se domů nedostanu, když byly uzavřeny hranice. Já doufám, že Orléans je na Francii dost malé město počet obyvatel je srovnatelný s Ústím aby tu k něčemu takovému došlo. Snad jsem to teď nezakřikla.