Stařec po něm chtěl místo na místním hřbitově. Stařec chtěl po smrti pohřbít před úsvitem a s hlavou natočenou na západ, aby viděl do své rodné země. Když mu nabídl občerstvení, požádal jen o nocleh.

POKLAD STŘEŽÍ SKŘÍTCI

Na oplátku pak hrobníkovi pověděl, že až zatluče jeho dřevěný kříž, ať vyhledá ve skalách vřesoviště s převisem a začne kopat. Co najde je prý jeho odměna. Josef svou část úmluvy splnil ještě tu noc, ale ve skalách nic nenašel.

Později, se dozvěděl, že stařec býval francouzský šlechtic na dvoře francouzského krále, jménem Theofil. Prý na vlastní oči viděl, jak králi Ludvíkovi XVI. usekli jakobíni hlavu. Ze strachu uprchl za hranice i se svým zlatem.

Bohužel místo, kde jej v Tiských stěnách zakopal, už nenašel. Živil se jako ranhojič. Nakonec zestárl a chodil žebrotou. Poklad nenašel ani Josef a nenašli ho ani jiní. Pátrali po něm za pomoci amuletů, čarodějných bylin, trhaných za úplňku a podobně.

Zhruba sto let po smrti Francouze vyrazil z Libouchecka chalupník Martin za svým nemocným bratrem do Saska. Někde u tří dubů mu už nohy vypověděly službu, odpočíval tedy u pařezu. Po chvilce spatřil modrý plamínek tančící nad zemí.

Martin nechtěl věřit svým očím, když se ale rozhlédl, spatřil za sebou velký pískovcový převis. Ihned si vzpomněl na legendu o pokladu. Místo aby pokračoval za bratrem, vrátil se domů pro náčiní. Jenže mu louplo v zádech a musel na pár dní ulehnout. Zdráv pak vyrazil znovu k převisu, kde spatřil modrý plamínek. Jen tam dorazil, padla na něj únava a pod skálou usnul.

Z HRÁDKU KNOFLÍKÁRNA

Tři dny nato ho našli dřevorubci, jak se potácí a s kalnýma očima se motal strom od stromu. Jeden z dřevorubců usoudil, že za to mohou skalní skřítci. Když Martina prohledali, v levé kapse našli hořce vonící bludné byliny, které spálily. Nakonec dorazil v pořádku do Saska, ale jeho bratr mezi tím zemřel.

Někdy koncem 18. století tu začala i výroba cínových knoflíků. Počátkem 19. století tu už stála desítka výroben. Po 1. světové válce výrobu rozšířili o spony, odznaky a zdrhovadla. Výroba pokračovala dodnes, knoflíky z Tisé má i prezidentská hradní stráž.

Kdysi stával západně od Tisé hrádek Schönstein. Hrad zůstal po třicetileté válce v rozvalinách. Měl mohutnou hradbu a vodní příkop. Hradní budovu podpíraly silné pilíře, jejichž zbytky byly vidět ještě roku 1847. Na základech tvrze ještě za starého Rakouska vyrostla jedna z továrniček na knoflíky.

PŘEPADENÍ V TISÉ

Také v Tisé nacisté zkoušeli převzít roku 1938 moc. Zhruba dvě stovky henleinovců 22. září po 17. hodině přepadlo četnickou stanici, poštu i oddělení finanční stráže. Zajali vrchního strážmistra Josefa Veselého, dozorce finanční stráže Jindřicha Sedláčka a Jana Vopelku i poštmistra Františka Valka.

Odveta příslušníků Stráže obrany státu (SOS) a asistenčního vojenského oddílu začala okolo osmé hodiny večer. Přepadové skupiny na obec zaútočily z několika stran. Nejprudší boje se strhly na hřbitově a okolo kostela sv. Anny.

V přestřelce zasáhla štábního strážmistra Františka Josefa Zelingera, velitele jednoho z útočících družstev „sosáků", střepina do kolena. Velení družstva převzal strážmistr Jan Vondráček.

I přes obrovskou odvahu útočících četníků a vojáků se podařilo Tisou osvobodit až po jedenácté hodině v noci. Většina útočníků uprchla za hranice. Hrdinství SOS dnes připomíná pamětní deska.