Novela zákona o odpadech má omezit možnost, aby tzv. nepřizpůsobiví lidé kradli neomezeně kovy a prodávali je do sběrných surovin. Druhým návrhem změny zákona je snaha motivovat nezaměstnané k práci. Třetí návrh má docílit zastropování příspěvků na bydlení, aby majitelé ubytoven nemohli zneužívat špatnou sociální situaci lidí a nezískávali přemrštěné nájmy, které zaplatí za sociálně slabé občany stát.

Návrhy zákonů iniciovali senátoři Jaroslav Doubrava, Pavel Lebeda, Miroslav Krejča, Alena Dernerová, Jaroslav Zeman a další. Přitom spolupracovali s exposlankyní Ivanou Řápkovou.

„V předvánočním týdnu Senát návrhy tří novel připustil do druhého čtení. Bude třeba do návrhu zakomponovat ještě několik pozměňovacích návrhů a připomínek. V třetím čtení bude již trojice návrhů schválena a předána, jak pevně doufáme, dolní komoře parlamentu, k projednání," uvedl jeden z předkladatelů, ústecký senátor Jaroslav Doubrava.

Novela proti zlodějům kovů

Deník již upozornil na jeden z návrhů, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. Doubrava uvedl, že do zákona jsou vloženy dva nové odstavce: Obec může vyhláškou stanovit, že zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů mohou být provozována pouze na určitých místech a v čase stanovených vyhláškou .

Jan Novotný z ústecké městské policie tento způsob regulace považuje za rozumný: „Pokud bude na území města jenom několik sběren na dobře kontrolovatelných místech a sběrny budou mít pevnou provozní dobu jenom v čas běžné firemní pracovní doby, bude to pro zloděje velký problém," uvedl Novotný.

Oživili opět otázku veřejné služby

Návrh novely zákona o hmotné nouzi, předložený skupinou senátorů, představuje pokus oživit institut veřejné služby, aby opět fungoval při respektování výtek z nálezu Ústavního soudu.

Veřejná služba byla zavedena od 2009 do listopadu 2012. Nález Ústavního soudu zrušil povinnost vykonávat veřejnou službu, protože nebyla dobrovolná. Při odmítnutí byl nezaměstnaný vyřazen z evidence úřadu práce. Ústavní soud veřejnou službu v rozsahu 20 hodin týdně zhodnotil jako nepřiměřené břemeno.

Podle senátního návrhu veřejná služba má být dobrovolná, ale nezaměstnaní, kteří chtějí pracovat, musejí být za snahu finančně motivováni. Podle návrhu dojde k postupnému navyšování částky na živobytí.

Hyeny přijdou o tučnou kořist

Třetí novela (novela zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi) má zpřísnit a zastropovat státní příspěvek na bydlení. Byla navržena ustanovení o společně posuzovaných osobách pro poskytování sociální dávky doplatku na bydlení. Příspěvek bude poskytován jenom na konkrétní byt, bez ohledu na to, kolik lidí v bytě žije.

Doubrava zdůraznil: „Současná praxe nebere v úvahu, že někteří žadatelé o doplatek na bydlení žijí ve společném bytě nebo obytné místnosti v ubytovně. Ze státního rozpočtu jim plyne několik dávek na jeden byt či místnost. To umožňuje majitelům ubytoven pro sociálně slabé, aby si za jednu místnost, často jen se společným sociálním zařízením, účtovali nehorázně vysoké nájemné, mnohonásobně převyšující nájemné v místě obvyklé."

Předseda Rady bytových družstev severočeské oblasti a dlouholetý ředitel neštěmického bytového družstva Karel Jedlička uvedl: „Co je navrhováno v senátorské novele, mělo být v zákonu již od počátku. Nemůžeme se divit, že objem příspěvků na bydlení od roku 2007 prudce vzrostl z 524 milionů na více než jednu a půl miliardy korun v roce 2012."

Varování předsedy bytového družstva

Předseda Rady bytových družstev severočeské oblasti a ředitel neštěmického bytového družstva Karel Jedlička v Deníku varoval letos v srpnu, že typickým příkladem růstu problémů je sídliště v Mojžíři, jež je součástí městské čtvrti Neštěmice. Je to důsledek hloupých zákonů:

„Naše družstvo má v Mojžíři šest domů, z toho ve třech domech máme s obyvateli vážné problémy. Již v říjnu 2010 jsem v Deníku upozorňoval, že v Mojžíři jsou k dostání byty pod tržní cenou a je zde tendence vzniku ghetta sociálně nejslabších obyvatel. To s sebou přináší i bezpečnostní problémy. O tři roky později je situace ještě horší. Lidé utíkají z Mojžíše, raději byt prodají za babku, aby mohli odejít. Podnikavec si odkoupí byt a nastěhuje do něho sociálně slabou rodinu, které se někde jinde v Čechách majitel nemovitosti rád zbavil. A zde rodinu ubytuje a vydělává na tom. V rámci bytového družstva je nájem za byt v průměru kolem čtyř tisíc korun, jenže tzv. sociální podnikatel si napočítá základní nájem o sto a více procent vyšší. A stát mu to, v rámci sociálních dávek ubytované rodině, zaplatí. To umožňuje zákon, což je naprostý skandál," zdůraznil Jedlička.

Jedlička popisuje zdroj problému: „Pokud by mohl majitel bytu účtovat jenom objektivní náklady, které činí kolem čtyř tisíc korun na jeden byt, a podle toho se odvíjela i podpora státu na bydlení, nikdy by nemohli sociální podnikatelé vytvářet tato ghetta. Bohužel, tuto situaci dovolily díky doslova skandálním nekompetentním zákonům pravicové i levicové vlády."