Ústečané si připomněli tragédii tramvaje

Lidé ve svátečním pokládají kytice k pomníku. Pietní řeči se ujímá historik a muzejník Václav Houfek. Nechybějí osobnosti města. Ústečané si u pomníku obětem tramvajového neštěstí z roku 1947 připomněli největší a nejtragičtější dopravní nehodu tramvaje v České republice.

K nešťastné události došlo právě 13. července v odpoledních hodinách, když jela tramvaj číslo 1 plná cestujících z Telnice k ústecké poště. Ta sídlila vedle divadla, kde dnes stojí žlutý dům. Tramvajová souprava se skládala z motorového vozu 25 a vlečného vozu 105. Střet nepřežilo 30 lidí, těžce zraněných bylo 45, lehce 31.

Jak řekl ve svém proslovu Václav Houfek, Ústí nad Labem je křižovatkou významných dopravních cest, kdy vedle pozitivního příspěvku k rozvoji města hustá doprava s sebou přinesla i dramata a tragické události.

„Vedle nejtragičtější nehody tramvajové soupravy z roku 1947 stojí za připomenutí i železniční neštěstí, ke kterému došlo v Církvicích v roce 1962. Tehdy zde zahynulo 16 lidí. Letos je také výročí největší lodní katastrofy v českých zemích, která postihla plně obsazenou loď. Ta se roku 1732 potopila pod Mariánskou skálou. Smrt v silném proudu Labe tehdy našlo 52 cestujících," připomněl na začátku proslovu Houfek dopravní katastrofy, které postihly Ústí.

Jedním z účastníků pietního aktu byl Karel Punčochář.

„Strýc maminky v té době pracoval jako průvodčí v tramvajích ústecké městské hromadné dopravy. V ten den šla maminka s babičkou do cirkusu, který stál v místech dnešního fotbalového stadionu. Mamince bylo tehdy čtrnáct let a na neštěstí vzpomíná. Pamatuje si, jak najednou na Bukov začaly jezdit desítky sanitek. Někteří projíždějící řidiči tehdy i svými auty odváželi zraněné do nemocnice, aby pomohli," řekl Punčochář.

K tragickému vykolejení tramvajové soupravy došlo na Bukově za Valérovým kopečkem, dnes sjezdu u budovy telefonické společnosti. Příčinou nehody bylo selhání brzd. Objevily se však fámy, že mohlo jít i o sabotáž sudetských Němců, či vyřešení soukromých problémů řidiče tramvaje. První problémy s ubrzděním soupravy zaznamenal řidič v dnes už neexistující obci Dělouš. Ta se nacházela za Všebořicemi v dolíku, kde se uhýbá do Chlumce. V roce 2007 k šedesátiletému připomenutí si tragédie nechalo vedení Ústí vybudovat pomník. Na pamětní desce najdou návštěvníci jména zesnulých cestujících.