Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) začalo budovat nesouvislou linii z tohoto typu opevnění ve směru od Větruše na Trmice, Koštov, Nové Stadice, Brozánky, Rtyni nad Bílinou a dál na Hostomice a Bílinu.

Martin Veselý ve Vojenských dějinách Ústecka upřesňuje, že stavbou byla pověřena stavební firma J. Jíra a velitelem jmenován major Kytnar. Původně mělo vzniknout 40 lehkých opevnění vz. 36 se třemi chatami pro pro ubytování osádek.

„Jednalo se o XI. stavební úsek Trmice, jehož výstavba byla zadána dne 8. srpna 1936," píše Veselý s tím, že počet vojáků v bunkru závisel na počtu kulometů a pohyboval se od dvou do šesti mužů.

Jenže už na konci téhož roku se ukázalo, že budovaná linie nebude stačit a vyvstala potřeba jiného druhu opevnění. Vnikly tak nové pevnůstky s označením vz. 37, lidově zvané „řopíky". Přezdívku získaly podle zkratky ŘOP.

Řopíky konstrukčně vycházely z úspěšného modelu pěchotního srubu těžké obrany. Vojáci tu kladli důraz na boční palbu a dokonalejší vnitřní vybavení. Rozlišuje se pět základních typů se 140 modifikacemi.

Bohužel, výstavba těchto pěchotních srubů začala příliš pozdě. Kvůli zhoršující se mezinárodní situaci muselo ŘOP stavební kapacity přesunout na jižní Moravu. Stavební podúseky na Ústecku byly označeny jako O3.

Výstavba začala 6. srpna 1938. Prováděla ji stavební firma V. Šulc a J. Jiroušek z Mnichova Hradiště a velitelem stavebního dozoru se stal kapitán Kolner. Až do mobilizace v září se podařilo vybetonovat celkem jednadvacet objektů vz. 37 v prvním sledu a sedm ve sledu druhém, což představuje zhruba 75 procent plánu. Linie, označená O3, vedla mezi Střekovem a Malým Březnem a navazovala na původní linii opevnění u Větruše. Bohužel, vybavení bylo minimální až na zbraně, které sem armáda dodala při mobilizaci v září.