„Na konci války bylo město naprosto zbídačené. Počet obyvatel z odhadovaných 1,9 tisíce v roce 1610 klesl asi na 1,25 tisíce v roce 1650. Od té doby město v podstatě stagnovalo, k nárůstu obyvatel došlo až ke konci 18. století," popisují konec války Kristina Kaiserová a Petr Jančárek v Dějinách města Ústí.

Vojevůdce Piccolomini

Svou roli v tom samozřejmě sehrály všechny možné faktory. Hlad, nemoci, zima a bezohledné chování vojsk, například Sasů, Švédů, nebo Holštýnských. Horší a z dnešního hlediska i nepochopitelné je, že se to týká také vojáků, od nichž by moderní člověk očekával, že budou své vlastní lidi chránit.

Ilustrovat to lze na příkladu z poslední dekády války, přesněji z roku 1643. Císařský vojevůdce Ottavio Piccolomini totiž počátkem tohoto roku na žádost saského kurfiřta vyrazil se svou armádou k Freibergu, aby prolomil švédské obklíčení.

Ještě stihl 22. února u Hrbovic, v místě zvaném Na Běhání, uspořádat vojenskou přehlídku. Odtud pak vyrazil přes Knínice a Krušné hory do Saska. U Freibergu uspěl.

Jeho vojáci to pak náležitě oslavili. „Při návratu po úspěšné misi na konci března 1643 došlo již na českém území k drancování a vypalování vsí, 25. března tak například vyhořely Vyklice," píše o tom ústecký historik Martin Veselý ve Vojenských dějinách Ústecka.

Ve stejnou dobu si také ústecký děkan v jednom ze svých dopisů stěžoval, že na území jeho vikariátu není snad jediný kostel, který by drancující vojska nechala na pokoji. Poškodila je všechny.

Nový věk

Je ovšem třeba vzít v úvahu, že národní nebo občanské armády tak, jak je vnímáme dnes, neexistovaly. Začaly se objevovat teprve až po třicetileté válce.

Verbuňk býval násilný a v armádách sloužila žoldnéřská sebranka z celé Evropy. Nejednou se stávalo, že stejný voják několikrát změnil válčící stranu jen kvůli vyhlídce na lepší válečnou kořist.

Po třicetileté válce habsburská monarchie postupně oslabila mocenské postavení stavů, jež ji málem přivedly do propasti dějin a prosazovala novou formu státní moci, absolutismus. Vytvořila nový systém s vlastními institucemi.

Dominantními se po válečných zkušenostech staly finance. Vznikla profesionální úřednická vrstva a klíčové postavení získává opět armáda. Tentokrát ovšem s profesionálním důstojnickým sborem a mužstvem, doplňovaným povinnými odvody.

Armáda dokonce v jednotlivých evropských zemích dokázala spolykat 80 až 90 procent všech státních výdajů…