Při explozi zahynulo 27 lidí, masakr, při kterém byli lidé stříleni, topeni či shazováni z mostu do Labe, nepřežilo podle historiků 43 až 100 lidí. Jejich smrt měla být odplatou za výbuch ve skladu, označený za německou sabotáž.

Příčinu ani viníky nikdy nevypátrali

Příčinu výbuchu skladu ani určení viníků následného masakru se nikdy nepodařilo jasně vyšetřit. Událost nicméně propagandisticky využila československá i německá strana.

Pro čs. stranu byla exploze zákeřnou akcí nacistické záškodnické organizace Werwolf, dokladem o neschůdnosti dalšího soužití Čechů a Němců a o nutnosti odsunu Němců z Československa, o němž právě jednaly velmoci v Postupimi. V sudetoněmeckých kruzích byla zase událost označována za „sudetské Lidice" s až 2700 mrtvými.

Podle knihy „Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1945", kterou v roce 2005 vydal ústecký archivář Vladimír Kaiser s historiky Janem Havlem a Otfridem Pustejovskym, výbuch i masakr zorganizovali komunisté z ministerstev vnitra a obrany s cílem zvýšit tlak na vysídlení Němců z Československa.

„Bylo to takříkajíc ve státním zájmu. Na konferenci v Postupimi se tehdy mluvilo o odsunu německého obyvatelstva, a tak bylo rozhodnuto, že je nutné zinscenovat nějaký incident, který by přesvědčil svět o neudržitelnosti soužití Čechů s Němci," řekl před časem Kaiser, který ale zároveň přiznal, že k této teorii přímé a jasné důkazy chybí.

Svobodovci měli urychlit odsun

Této verzi nevěří například historik František Hanzlík. „Podobných výbuchů bylo po válce víc. Jen se neodehrály takto ve městě," řekl v tisku. Podle něj se naopak čs. úřady snažily útoky na Němce tlumit. Zastánce má ale i teorie, že řetěz tragédií spustila nešťastná náhoda.

Jaký byl sled událostí vedoucí k tragickému úterý 31. července 1945? Již v noci z 30. na 31. července dorazili do města příslušníci 28. pluku armády, jehož jádro tvořili někdejší příslušníci brigády ze SSSR, tzv. „svobodovci", kteří prováděli v oblasti odsun sudetských Němců.

Svoboda, jako ministr národní obrany, měl nařídit „urychlit odsun všemi prostředky". Podle historiků bylo na poradě na hlavním štábu čs. armády 28. července rozhodnuto, že je třeba velmoci postavit před hotovou věc a že snahou armády má být odstěhování co nejvíce Němců, kdyby probíhající postupimská konference vytvořila nějaké komplikace.

Areál bývalého cukrovaru v ústecké čtvrti Krásné Březno byl pro uskladnění vojenského materiálu vybrán v červnu 1945. Správcem skladu zbraní, munice a výbušnin byl jmenován rotmistr Josef Čapek, který přišel do skladu 31. července asi kolem půl třetí odpoledne s dvěma neznámými civilisty, Čechy.

Sebezničující jednání německého pyrotechnika

K výbuchu došlo mezi 15:30 a 15:40 hodin. Po první menší explozi následoval druhý, mnohem silnější výbuch, který rozmetal hlavní budovu. Tlakem vzduchu a vymršťovanými hořlavinami bylo zdemolováno nebo vyhořelo na 200 domů v okruhu 500 metrů. Zahynulo 27 lidí a několik desítek bylo zraněno. Materiální škody činily desítky milionů korun.

Protože z centra města nebylo na výbuchy vidět, běželi lidé na most Edvarda Beneše. Davem zmítaly emoce, tím spíše, když k nim čtvrt hodiny po výbuchu dorazili první uprchlíci z Krásného Března. Masakry vypukly po jednom incidentu na střekovské polovině mostu.

Němec Georg Schörghuber tam provolával slávu Německu, plival po českých policistech a vojácích a projevoval radost nad výbuchem. Tento bývalý pyrotechnik německé armády byl pak shozen z mostu do Labe a poté na břehu zastřelen. Jeho sebezničující jednání je dodnes záhadou.

Všeobecné lynčování Němců

„Tento incident proměnil se brzo ve všeobecné lynčování Němců, přenesl se také do vnitřního města a přilehlé ulice. Při incidentech bylo také stříleno, a to jak civilisty, tak vojskem a Rusy. Část vojska 28. pluku zúčastnila se aktivně incidentu s obušky a býkovci v rukou, čímž dodávala civilistům jen kuráže.

Jakékoliv úřední zákroky ze strany civilních úřadů byly vyloučeny a dokonce předseda MNV Josef Vondra, který pokusil se lidi a vojsko chlácholit, byl by málem ztýrán," píše se ve zprávě ministerstva informací ze 4. srpna 1945.

Němečtí občané města byli snadno identifikovatelní, protože museli nosit bílé pásky na rukávě. Kromě mostu, odkud byli Němci házeni do Labe, se represálie rozšířily také na další místa, před vlakové nádraží, na Mírové náměstí a na Předmostí.

Asi v 17 hodin začalo vojsko a bezpečnost vyklízet město. Pořádek se podařilo obnovit až k večeru, kdy byl vyhlášen výjimečný stav a zákaz vycházení. Celkový počet obětí masakru není nižší než 43, odhaduje se na 80-100 mrtvých.