Zákrok musí být rázný, ale není to tak, že by strážníci někoho zmlátili

On sám vinu odmítá. Nesouhlasí s tím, že by kvůli pocitům hořkosti z nedocenění své práce, které ani necítí, chtěl někoho zbít.

Skupina operačního zásahu, to se asi perete často?
Není to o rvačkách, ale třeba o slaňování k lidem, kteří jsou v nouzi. Například seniorům, kteří neotvírají. Nebo o poskytování první pomoci, o vodní záchranné službě, o pátrání za pomoci potápěčské techniky, o kácení stromů po polomech a mnohém dalším. Skupina byla zřízena, aby pomáhala složkám Integrovaného záchranného systému a ten ji využívá na sto procent. Vždy nás všechny potěší, když zachráníme někoho, komu šlo o život.

Mohl byste to ilustrovat na konkrétním zásahu?
Slaňování jsme provedli stovky. Například na Střekově jsme slaňovali z věžáku ke staré paní, která se neozývala, a nikdo nevěděl, co s ní je ani kde je. Slanil jsem dolů a oknem ji spatřil, jak leží na zemi a naříká. Měla zlomený krček a byla po částečné mrtvici, takže nemohla ani mluvit. Ležela v bytě sama asi dva dny. Dostal jsem se k ní skrz okno, které jsem si dokázal naštěstí otevřít, vlezl k ní a poskytl jí první pomoc. Tehdy jsme jí opravdu zachránili život.

Strážníci slaňovali po paneláku. Muž, který se nemohl hýbat, skončil v nemocnici

Zasahujete i proti agresivním útočníkům, někdo by někomu takovému dal lidově řečeno „přes hubu“…
Ale ne. Myslím, že jsem na takové úrovni, abych dokázal udržet nervy na uzdě a zasahoval s chladnou hlavou. Když máme člověka spoutaného, nemá přece smysl ho mlátit. Po příjezdu na místo se s útočníkem nejprve snažíme navázat kontakt. Jestliže neustává s napadáním, použijeme zákonné výzvy a upozorníme ho na to, že použijeme donucovací prostředky, hmaty, chvaty, pouta. Zákrok musí být rázný, ale určitě ne tak, abychom ho zbytečně zmlátili. To už by musel být nějaký extrémní případ. Ten člověk by musel být nadmíru agresivní, ozbrojený a ani tehdy bychom nesměli vybočit ze zákona. Čelíte obvinění ze zneužití pravomoci a napadení, hrozí vám vězení.

Jak to nese rodina?
No to víte, moc příjemné to není. Mám dvě malé děti. Těžko se s tím srovnávají. Ve školce se o tom povídá a říkají jim: „Tvého tátu zavřou!“ Lidi, co s tím nemají nic společného a ani nemohou vědět, co se doopravdy stalo. Děti to dost stresuje. Uvažuji, ať to dopadne jakkoli, jestli tuhle práci budu ještě vůbec vykonávat.

Hodně drahý loket. Ústecký strážník dostal dva roky natvrdo

Věříte i v tomto pro vás těžkém období ve spravedlnost?
Já samozřejmě věřím a musím věřit ve spravedlnost. Vždyť jsem toho člověka nepraštil. Určitě ne vědomě.

Zaznělo, že práce městské policie je nedoceněná a máte pocity hořkosti, jak tohle vnímáte?
Ne, to si opravdu nemyslím. Kdyby to tak bylo, tak by například republikoví policisté nevyužívali služby městské policie a nebyli rádi, že tu je. Určitě se vždy najdou lidé, kteří budou strážníky kritizovat, ale myslím si, že bez obecní a městské policie by to už ani nešlo, že lidé to vědí a váží si naší práce.

Nezabezpečený internet, staré pisoáry i kotce. To vše trápí strážníky z Předlic