V pondělí 13. srpna ještě lidé pokukují po výsledcích londýnské olympiády. Lidé 13. srpna 1945 v Ústí nad Labem se zabývali zlepšováním svých životních podmínek. Zápisy z jednání Okresní správní komise (OSK) od 13. srpna 1945 lze nazvat již standardními. Bylo cítit stále více běžného úředního šimla.

Úřednickou hladinu rozvířil případ úředníka Dudy, který dal zatknout bez předchozího svolení OSK německého antifašistu, lékaře Dr. Tippmanna.

Bylo proto Okresní správní komisí usneseno, že zatýkání mohou provést mimo případy nebezpečí z prodlení bezpečnostní orgány, a jen s předchozím souhlasem bezpečnostního referátu OSK. „Toto se týká jen Čechů, pokud jsou tito veřejnými funkcionáři nebo těmito byli," vyplynulo z usnesení rady. Tedy závěr je nejasný. Jeden z funkcionářů Innemann na jednání chtěl, aby byl kvůli tomu Duda zproštěn funkce.

Zčeřil hladinu

Jisté je, že případ krásnobřezenského lékaře Tippmanna byl jenom jakýmsi porevolučním zčeřením hladiny, protože o několik měsíců později Rada ONV 8. ledna 1946 rozhodla zrušit praxi všech německých lékařů vyjma antifašistů, jimiž byli Dr. Tippmann, Dr. Bittner, Dr. Schiarl (a ponechala v platnosti také praxe zubních lékařů).

Pokud jde o zmiňovaného Dudu, projevoval se násilnicky, arogantně a byl stále ještě ve válce. Navrhl provádět cenzuru dopisů Rakušanů a vybírat za cenzuru poplatky. OSK tento návrh zamítla. Rakušané nebyli v méněcenném postavení jako Němci, protože občané Rakouska byli bráni jako příslušníci státu, který byl Německem v roce 1938 okupován a násilně včleněn z Velkoněmecké říše. Proto se mohli Rakušané odstěhovat z Československa i s majetkem. A nevztahovala se na ně ani cenzura korespondence. Že šlo o stále ještě neuspořádanou poválečnou dobu, o tom svědčí i usnesení z jednání OSK 16. srpna 1945 o nutnosti informovat o chování vojáků Svobodovců zemský národní výbor a o chování sovětských vojáků „sběračů šatstva" informovat ministerstvo národní obrany.

Zároveň na tomto jednání OSK bylo rozhodnuto vydávat české potravinové lístky na růžové legitimace antifašistů.

Stále byla velmi citlivá otázka chování k Němcům. Válka byla ještě stále v duších Čechů a Slováků velmi živá, a nechuť až nenávist ke všemu německému byla u mnoha lidí ještě dlouho dominantním pocitem. V souvislosti s tím je na desáté schůzi OSK 13. srpna 1945 v usnesení z jednání pozoruhodný první bod: „1/. Zachovati rázně a důrazně vládní program ve styku s Němci, nedati se strhnouti k norimberským zákonům, avšak učinit opatření nutná z důvodů bezpečnosti."

Pokud se v zápisu hovoří o tom, aby se někdo nedal strhnout k norimberským zákonům, znamenalo to, že panovala obava, aby se nepostupovalo proti Němcům stejně nelidsky, jako se choval nacistický režim k židům.

Krutá daň

Jisté je, že i bez záměrné šikany poválečná opatření na území Československa do značné míry vytvářela tvrdé vyčleňování, z Němců se stali lidé druhého řádu. Cílem opatření bylo:

1. zviditelnit německou menšinu, aby bylo možné Němce lépe evidovat a hlídat,
2. omezit možnost pohybu Němců na minimum,
3. omezit možnost komunikace mezi Němci, ale i mezi českým a německým obyvatelstvem,
4. dovolit jim přechodně (do odsunu) žít jenom v provizorních podmínkách,
5. potravin dostávali na příděl pouze tolik jako za války židé, Němcům, kteří žili a pracovali na venkově v zemědělství bylo zakázáno využívat svých vlastních produktů. Nesměli být samozásobiteli podle vládního nařízení ze 17. května 1945 a stali se obyčejnými spotřebiteli závislými na potravinových lístcích.

„Německý problém" se dotýkal i smíšených manželství. Stačí se podívat do zápisu z jednání OSK z toho samého dne. Bylo odsouhlaseno doporučení čelního úředníka OSK dr. Höniga, že je vhodné při úředním dnu MNV upozornit, aby bylo respektováno mínění vnitrozemských Čechů a nebyli do národních výborů posíláni lidé, kteří mají německé manželky nebo děti neovládající český jazyk, poněvadž si nezískají důvěry českých lidí. Podobné upozornění se objevilo opět na šesté schůzi rady ONV 12. prosince 1945.