Místní skanzen znají mnozí stejně, jako jeho tradiční akce. O víkendu nás sem někdy sveze vlak Zubrnické museální železnice, možná tu návštěvníky překvapí Elektrotechnické muzeum či mini skanzen neboli Zubrnické roubenky, na zahradě domu číslo popisné 21.

Modely roubenek v poměru 1 : 5, „domečky pro panenky", stojí poblíž slunečních hodin rodiny Kirschnerových.

Vyletěly komínem

„Většina domů, které vidíte v Zubrnicích, sem byly přesunuty odjinud. I studna je historická, ze Střížovic. Jen naše roubenka a jeden dům na návsi zbyly z původní zástavby," vysvětluje devětašedesátiletý František Kirschner, bývalý chemik z ústecké Klíše, zručný řemeslník i kronikář v jednom.

„Bohužel tu v 50. letech lidé dřevem z roubenek topili. Prostě vyletěly komínem," smutně se ohlíží.

Sám ovšem volil opačný postup. Roubenky na dřevoobráběcím stroji vlastní konstrukce dělal ze zbytků dřevotřísky, ze starých skříní.

„Tuto jsem stavěl podle domu, kde od roku 2009 bydlíme. Koupili jsme ho v roce 1954, to mi bylo osm, do Ústí jsme se stěhovali z Českého ráje s rodiči už v roce 1945, hned po válce. Vláčkem jsme do Zubrnic jezdili na chalupu, tento kraj nám učaroval," rád vzpomíná.

Při návštěvě redaktora Deníku zdil jeden z domků. „Postavím u něj ještě i plot," popsal své plány.

Kašna a kadibudka

Druhou roubenku stavěl podle domku, který stál poblíž návsi Zubrnic. „V padesátých letech ho zbourali a postavili tam takovou betonovou zrůdu, bylo v ní smíšené zboží. I ten obchod už je zrušený," říká. „Třetí roubenka dřív stála v zatáčce silnice na Lovečkovice. Musela ustoupit rostoucímu silničnímu provozu."

František Kirschner si sehnal snímky obou roubenek, ač je ještě sám dobře pamatuje. „Postavit první roubenku podle mého domu bylo snazší. K tomu mi stačil metr k přeměření," říká spokojeně.

Při stavbě druhé roubenky podle fotografií vycházel z rozměrů dveří, pak už to bylo snadné. „Stavěl jsem ji ještě jako zaměstnanec trmické firmy Kolbenschmidt. Tehdy se narodila naše vnučka a žena mi říkala:

„Udělej jí nějaký dětský domek na hraní." Postavit ho trvalo asi tři čtvrtě roku, nedělal jsem jen na něm. Práci dá i naše zahrada. Pak mě to ale chytlo, postavil jsem další dva. A k nim model kašny ze Střížovic a kadibudku, říkám jí ulevovna," směje se zručný kronikář. Dříve pracoval v Chemopharmě v Ústí a ve výrobně nádobí v Telnici.

Uleví vám od peněz

„Ulevovna ne proto, že si tu můžete ulevit jako na WC. Na to je malá, i ji mám v poměru 1 : 5. Ale uleví vám od peněz. Kdo chce, může do jejího záchodu hodit drobné a přispět na prohlídku kolekce Zubrnických roubenek," říká.

Kronikářovy roubenky mají uvnitř dokonce i záclonky, v noci se v nich svítí.

„Dříve v jedné starší vnučka i přespávala, dnes si tu někdy hraje se svou kamarádkou ta mladší," dodává.