Nepostradatelný k(K)rál
Jsou to vůbec volby, když je na výběrovém menu jediný kandidát, který pak dostane od 58 přítomných 55 hlasů (tři se zdrželi, včetně samotného kandidáta)? Ano, jsou. Takhle se o víkendu rozhodovalo o šéfovi českého hokeje na další čtyři roky. Tomáš Král byl zvolen počtvrté v řadě a šlo o ryzí formalitu. Pozice všemi mastmi mazaného právníka je neotřesitelná. Hokej pod jeho taktovkou rozhodně netrpí nouzí: výnosy svazu se od roku 2010 ztrojnásobily (loni šlo o 672 milionů korun), investice do mládeže za tu dobu narostly pětkrát.
Na druhou stranu: na počtu medailí z velkých akcí se to jaksi neodráží, mezinárodní reputace českého hokeje dostává dál na frak. I proto je leckomu divné, že Krále ve volebním klání nikdo nevyzval. Ani Libor Zábranský, ani Jaromír Jágr, ba ani Alois Hadamczik, který jediný si s tou myšlenkou nějaký čas pohrával. Ve skutečnosti to tak divné není. Král je zárukou v Česku tak populárního „klidu na práci“. Nepotřebuje být za každou cenu oblíbencem všech, umí sehnat peníze a když jde do tuhého, vyjedná kompromis. Za dvanáct let ve funkci se stal téměř nepostradatelným. Proč by si tedy někdo jiný měl chtít pálit prsty?