V Izraeli a v Kalifornii už sundali roušky. Přes velké soudní osvobození i v Česku počty nově nakažených klesají stálým tempem. Můžeme tedy mluvit o tom, že stojíme na prahu postcovidové doby?

Přes riziko, že autor článku bude na podzim vysmíván jako loňští falešní proroci v čele s premiérem, troufá si říci, že ano. Proč? V Česku, ale i jinde v Evropě se potkávají hned čtyři faktory: vakcíny byly vyrobeny nejen rychle, ale jsou, zejména ta Pfizer-Biontech, účinné. Navíc je jich už dost pro všechny.

S přicházejícím létem virus přirozeně slábne. Značná část obyvatelstva nemoc přestála, a má tedy přirozené protilátky. A nakonec, byť ne v poslední řadě: většina lidí se naučila brát nebezpečí vážně a nosí respirátory tam, kde je to potřeba.

Každý zápas se ovšem dá prohrát i na samém konci. Rozhodující je teď očkování. Stát, který si teď mírně vylepšuje tragickou bilanci boje s koronavirem, se musí vzmužit. Musí přesvědčit lidi, kteří věří pavědcům a šamanům, aby se vakcíny nebáli. Je to nejednoduché – za ztrátu důvěry si může ze značné části vláda sama. Tím spíš musí udělat všechno pro to, aby očkovaných bylo co nejvíc.